40 vteřinová Dharma

V okamžiku, kdy bytost odloží své tělo, má tendenci být smutná, protože "ostatní ještě pokračují, ale já jsem už skončila... a oni ještě žijí... toto je má smrt". Na základě tohoto uvažování v bytosti povstává smutek, a na základě tohoto smutku (tj. příčina a následek, tzv. odvislé vznikání) pak v bytosti vzniká křivda. A v tomto rozjímání si bytost neuvědomuje, že ten kdo říká "já jsem zemřel" nebo "toto je konec", "toto je začátek" či "toto je život" - KDO vlastně je ten, kdo to říká?

To ale znamená, že ten kdo to říká, je na věčnosti neustále. A to znamená, že bytost, která podléhá nevědomosti a neuvědomuje si výše uvedené (nemá poznání Buddhy), má tendenci být pod vlivem tohoto smutku a této křivdy z něj povstalé, a to je další následek zloby, která je potom hnacím motorem k dalšímu znovuzrození.

Bytost má tedy tendenci vytvořit znovuzrození, tzn. že vyhledá další bytosti, které bude posléze nazývat "moji rodiče". Dá tak vzniknout představě "já" ve hmotné formě (zhmotní golema), a jakmile vytvoří představu "já", tak tvoří představy "můj" nebo "moje" (táta, máma, přítel, nepřítel) anebo "moje" to co se mi líbí, či "moje" to co se mi nelíbí. Vznikne dualita dobra a zla, protože každá subjektivita projevená ve hmotné realitě čelí tomu, co se jí na světské úrovni líbí, a co se jí nelíbí. A to vůbec nemá ve své moci. A to je schizofrenická rozpolcenost bytosti, která nemá poznání Buddhy.

Každá forma, ať už je to komár, člověk, ... vzniká, okamžik trvá a zaniká. To platí pro každý jev a pro každou formu. A s každou formou při znovuzrození tedy vzniká znovu-stárnutí, znovu-nemoce a znovu-smrt. A tím pádem i opětovné spojení s tím, co se nám líbí a rozloučení s tím, ale také opětovné spojení s tím, co se nám nelíbí a rozloučení s tím. A jakmile toto bytost obsáhne a zvědomí si to, a následně nad tímto rozjímá (medituje) víc a víc, tak si nutně v jednu chvíli položí otázku: "Jaký má smysl se opakovaně inkarnovat, když tím ve skutečnosti trvale nic nezískám?"

Tímto způsobem vyvane chtíč (touha) tvořit to, co neustále pomíjí, a tak dojde bytost do stavu vyrovnanosti, a díky tomu, že dojde vyrovnanosti, tak dojde osvícení Buddhy. A v ten okamžik už ví, že když opustí tělesnou schránku, tak vlastně obdržela možnost překročit karmu, tedy získat vládu nad svým vlastním osudem a řekne si: "Mohu se opakovaně inkarnovat, ale nemusím." Její chtíč je již menší než bytost sama - skrze dosažené vědění a poznání Buddhy.

Není mocnějšího, než je Buddha.

Protože Buddha má v rukou svůj osud.

Lumír Láska ♥ Buddha Maitreya