Tiskové prohlášení
6.8.2023
KAUZA Dušek 🕊️💜🌍
Sdělení pana Duška může být obrovskou Milostí všem těm, kteří si myslí, že život je o hulvátství k sobě a svým bližním v podobě usilování o dosahování společenského úspěchu za každou (i krvavou) cenu ve světě financí a dalších bláhových představ o zdrojích moci, či jiných zoufalých nesmyslů, kterými se bytosti zaměstnávají jen z důvodu účelu možnosti vlastního úniku od svého strachu ze skutečnosti, že dříve či později v životě každého z nás nastane okamžik odložení dočasné tělesné schránky.
Konstatování pana Duška Jasně a Srozumitelně poukazuje na skutečnost, že je to sám člověk, který protože sám sobě nerozumí a ani se o takové porozumění nenamáhá, sebe týrá a ničí. Naopak bytost, která sebe miluje, sobě prospívá, s čímž přímo souvisí skutečnost, na kterou neustále poukazuji, že zoufale trpící bytosti, které jsou často současně omylem přesvědčené o své inteligenci (zatímco nevnímají ani signály svého těla), nemohou nejenže prospívat sobě, ale tedy ani bytostem ostatním a to jak na úrovni rodiny, tak státu, tak světa.
Podobně tak jako špatně srostlá kost musí se v zájmu pacienta opět zlomit, aby mohla opět dobře srůst, také bolestivý zánět musí se rozříznout, aby z něj mohl vytéct hnis, aby mohla být rána následně očištěna, aby mohla být teprve posléze dobře zhojena a zacelena. A co platí v malém u bytosti jedné, to platí pro společenství celé.
Pacient lékaře, který v jeho vlastním zájmu špatně srostlou kost láme, či nožem do zánětu řeže, samozřejmě zrovna nemiluje, ale nakonec je přece rád, že se našel někdo, kdo se rozhodl se tou nevděčnou prací ušpinit. Nevděčnou protože SKUTEČNÝ lékař musí VŽDY počítat s tím, že součástí léčby bude, že u náročnějších procedur nejprve od pacienta (či pacientů) schytá nenávist a na nějaký vděk se spíš vůbec nedostane. K tomu je zapotřebí osobní odvaha, kterou ne každý disponuje a už vůbec ne morální slaboch, kterému jde na prvním místě spíše o osobní zisk a o to, aby byl pacientem milován a uctíván, tedy o prestiž a přetvářku a dohodu o vzájemném zneužívání, které vede ke všemu co si lze jen představit, jenom ke zdraví pacienta i "lékaře" ne. V uvedeném slova smyslu srab není lékařem, ale šarlatánem, ne Jára. Právě v překonání svého osobního srabu tkví skutečné poslání lékaře a léčitele, ne v titulu MUDr. či penězích a povýšeného statusu kasty luxusu.
Je přirozené, že žárliví srabi nejvíc křičí, protože když přijde skutečný lékař, se Světlem Poznání, veškeré předchozí nesmyslné zaměstnání se ukáže jako absurdní a zbytečné a ti, co za něj doposud utráceli i ti, kteří na něm vydělávali si najednou připadají hloupě, protože na světlo světa vyšla pravda o tom, že v praxi jak prospívat sobě i bytostem ostatním zatím daleko nepostoupili. Takové zjištění o sobě samozřejmě nejprve uráží, zvláště když tam došel někdo bez papíru. To si lidé, kteří si najednou připadají bezvýznamní, dokáží brát velmi osobně a budou tak dlouho, než se zaradují z toho, že se můžou věnovat dalšímu duchovnímu růstu, se kterým souvisí třeba i to, že z nich tíhu jejich předchozího zaměstnání někdo sejmul. To je důvod k radosti, ne k pláči a zášti, ale jak praví Vznešený Buddha Šákjamuni zvaný GAUTAMA: "Lidé své utrpení příliš milují na to, aby se ho hned vzdali."
Ruku na SRDCE, kdo své předchozí omyly vždy rád přiznal, aby nevypadal před ostatními hloupě? Pyšní lidé ne, ty se sami sobě a svému doposud zbytečnému trápení zasmát nedokáží, namísto toho spíš koukají, kde jaké know-how ukrást a navenek dělat, že jim to snad neposkytl Bůh, či chcete-li Universum, aby to mohli zpeněžit, prodat, či za zlatý kočár a saténová pyžama směnit. Proč? Pro Boží Lásku ne, proto aby se mohli nad druhé povyšovat, což opět povede k tomu, že se to projeví na jejich úrovni fyzické jako nemoc.
Tedy jsme zase u toho, že můžeš víc důvěřovat místní babce bylinkářce, než lidem zdraví a štěstí nepřející korporátní unii, která se soustředí spíše na vlastní zisky, než na kvalitu sociálního prostředí, jejíž motivy prozradilo když nic jiného tak to, že zakázala popisky účinků na našich lokálních léčivkách údajně proto, že "nejsou prokázané", zatímco popisky chemických zbraní v na oko krásně nadezignovaných obalech "dokázané jsou", říká "zákon". A dokud lidé budou vyznávat náboženství, že "zákon stojí nad morálkou" a nebudou si Jasně Uvědomovat, že ZÁKON je zde od toho, aby morálku chránil, bude to všechno špatně srostlá zlomenina.
Járy si jako lékaře vážím zejména proto, že není srab a v zájmu všech bytostí ostatních (včetně těch zatím v odporu, se kterými rovněž tak souvisí podnikatelské subjekty, které se doposud nestydí za to, že otevřeně a vědomě své vlastní zisky před zdravím společenství celého upřednostňují) se vydal cestou konfrontace ve smyslu obětování svého osobního pohodlí za cenu ozdravení celku. Jára si samozřejmě předem uvědomoval, co jeho prohlášení spustí za kolotoč.
Ať Vás Všechny Vysoké Bytosti Světla Neustále Doprovázejí 🙏🍀🕉 Ať Všechny Bytosti Dojdou Do Ideálu Buddhy! ✊☸️🌍
Lumír Láska 💜 Buddha Maitreya
Otázky pro Jaroslava Duška s upřesněním výroku o rakovině.
Úryvek z článku na iDnes.
Novinář:
Spousta pacientů s rakovinou bojuje, dokud mají síly, pak už to třeba vzdají. Nikdo ale neřekne, já jsem nenáviděl život, já jsem chtěl onemocnět…
Jára:
Jenomže se tak přesto může chovat. Může ničit sebe sama ve jménu nějaké vznešené vize či vysokého cíle, může týrat své děti ve jménu správné výchovy, může se přetěžovat kvůli naivní hypotéce, může podléhat svému přísnému vnitřnímu tyranovi, nebo může třeba přemrštěně usilovat o uznání ostatních a postupně zapomene na sebe sama, přestane žít v radosti. Jde o to, že nemoc často vzniká v důsledku potlačování vlastních citů, bolestí, stresů.
Rakovina je mnohými chápána jako autoimunitní onemocnění, které je následkem sebezničujícího způsobu života. Nejde tedy o to, že by někdo cíleně chtěl onemocnět, ale dělá vše pro to, aby onemocněl. Někdo se například udře v práci, některé ženy mají tendenci starat se o rodinu tím způsobem, že neustále uklízejí, vaří, perou, žehlí, i když to není potřeba, ale přemáhají se a obětují, jen aby se zavděčily partnerovi či dětem. Na sebe přitom nehledí. Jdou přes své imunitní rezervy a pak udiveně hledí na důsledek své vlastní činnosti, kterou však chápou jako "zásah zvenčí". Teprve když lidé postupně pochopí, že oni sami jsou tím, koho hledali "venku", mohou se nasměrovat k uzdravení. Mohou, ale nemusí.
Novinář:
Za vaše slova vás odsuzují lékaři včetně odborníků na lidskou psychiku. Podle nich jsou to naprosté nesmysly. Mimo jiné proto, že rakovina postihuje i nejmenší dětí. Copak ony nenávidí život a volí si nemoc a pak uzdravení nebo smrt, když ještě nic takového nechápou?
Jára:
Kdybych za sebou neměl tolik rozhovorů s nemocnými, umírajícími, ale i uzdravenými lidmi, nikdy bych si to nedovolil říci. O názorech přece můžeme v klidu diskutovat. Doufám, že když nic jiného, tak tahle mediální smršť kolem mé osoby rozpoutá hlubší debatu na téma zdraví a nemoci. Rád se zúčastním jakékoli diskuse, kde si budeme v klidu, bez zbytečných emocí, vyměňovat názory s lékaři, nemocnými i uzdravenými. Negativní emoce jsou pro každého ničivé, proto se učme udržovat v sobě mír a harmonii. Nechci primárně nikoho naštvat. Ale argument s malými dětmi, který moji oponenti používají často, je o jiné úrovni vědomí. U malých dětí, asi do pěti až sedmi let, než dojde k výměně zubů, souvisí nemoc především s jejich maminkou – s tím, jakou energii jim předává, i s celkovou atmosférou v rodině. Ale to je přece dávno známo. Nevím, proč se to opomíná.
Novinář:
Jste na moderátora podcastu nebo na vaše kritiky naštvaný?
Jára:
Ne. Budu milovat i ty, kteří mě nenávidí, protože proti nim nic nemám. Vztek a hněv nám škodí. Stejně jako sebezničující životní styl či přílišná projekce do virtuálních médií a sociálních sítí. Myslím, že jsem o rakovině jinými slovy řekl jen to, co objevili odborníci před dávnými lety: že každý člověk je odpovědný za své zdraví i za své nemoci. Jedině s tímto přístupem můžeme nepříznivou situaci v přítomnosti měnit.
Vnímám ale, že mnohým diskutujícím zřejmě více vyhovuje být pouhou obětí někoho či něčeho, třeba zlé nemoci, a že je dokonce uráží představa, že si svůj život mohou utvářet oni sami. A novináři o mě pilně píšou články a rozebírají své projekce o mých názorech, aniž by uznali za vhodné celou věc zkoumat v širším kontextu.