Čestnost a Upřímnost

Vybíráme kapitoly z obsáhlého rozhovoru Michaely Minaříkové s kandidátem na prezidenta Lumírem Láskou:

str. 13 v rozhovoru:

Děkuji Lumíre. Je zde kromě Vás někdo, koho si dovedete v roli prezidenta představit?

Děkuji za tuhle Vaší otázku Míšo. Mám za to, že každý, kdo je čestný a upřímný v tom smyslu, že si přeje v zájmu všeobecného veřejného prospěchu ostatním bytostem sloužit a pro uvedené kandidaturu na prezidenta republiky také zvažuje, si musí takovou otázku zákonitě položit a přednostně, než uvažovat sebe, by měl v té roli uvažovat právě bytosti, které právě pro hodnoty čestnosti a upřímnosti sám uznává a proto ctí. To se ale netýká jen kandidáta na prezidenta republiky, protože jsou to právě rozlišovací schopnosti každého jednotlivce v národě, které předurčí úroveň budoucí státnosti národa a pokud bytosti v národě budou k těmto otázkám přistupovat neuvědoměle a ledabyle, bude to mít přirozeně za následek budoucí úpadek psychologického životního prostředí v národě a vůbec rozpad všeho toho, co si pod pojmem státnost a národnost představit dokážeme. Pokud jde ale o samotného kandidáta na prezidenta republiky, měl by být sám k sobě čestný a upřímný a to znamená, že by měl mít sám pro sebe už jenom z PRINCIPU své jasné favority, kterým přeje ve volbě úspěch více než sobě samému. Je to pojistka před možným egoistickým zklamáním, se kterým přirozeně souvisí další možné strastiplné představy o vlastní nepostradatelnosti a nenahraditelnosti.

Teprve potom, kdy má v tomto ohledu kandidát na prezidenta v sobě jasno má sebe jako poslední možnost ze všech uvažovat a má se také těšit z možného vítězství kandidáta jiného, protože pokud uspěje někdo čestný a upřímný v tom smyslu, že si přeje v zájmu všeobecného veřejného prospěchu ostatním bytostem sloužit, pak mu není ani možné takovou namáhavou a často i nevděčnou práci závidět a tedy nezbývá, než se těšit z toho, že ji někdo, kdo se k ní má, rád odpracuje. Kandidát, který neuspěl může také kandidátovi, který uspěl nabídnout své přátelství a ochotu k pomoci, k poradenství a další sounáležitosti a další podpoře ve službě a hospodaření s něčím tak VZÁCNÝM, čím národní státnost bez pochyby je. Jinými slovy, osobní spory, souboje a rozepře by měly mít bytosti v sobě vymýcené už předem, než se do něčeho pustí a všichni by se měli těšit ze spolupráce na možnosti, která MŮŽE BÝT NÁDHERNÁ, která bude ku prospěchu celku celému. Ne jen to jednání předstírat, ale skutečně k tomu svými skutky směřovat. Tedy skutky namísto slov. Tedy sebe jako dítě národa milovat a tak i národ, ve kterém se duchovně rozvíjím a rostu také s vděčností milovat.

Ve svém životě jsem několikrát naprosto vážně o možných prezidentských kandidátech uvažoval a naprosto reálně se v té roli viděl. Ve svém životě jsem rovněž tak několikrát naprosto vážně o několika svých přátel jako o možných prezidentských kandidátech uvažoval, slovně je k aktu kandidatury vybízel a naprosto reálně je v té roli viděl. Bohužel jsem ale vždycky posléze zjistil, že to, že jsem schopen si někoho v nějaké roli představit a jsem rovněž tak schopen někomu tu roli ze svého SRDCE přát ještě neznamená, že ten někdo je schopen tu představu pro sebe jako reálně možnou přijmout. S tím souvisí všeobecná KARMA bytostí, které se pomalu, ale jistě učí přijímat. Je to opět zase takové KOUZLO, protože přijímat umí pouze někdo, kdo sám sebe dokáže čestně a upřímně rozdávat, to znamená, že se neštítí obyčejné práce. Ale ve skutečnosti jde o BOŽÍ ZÁKON a když jste s ním v SOULADU, ani vám to jako kouzlo nepřipadá. Někdo třeba namítne "Ale já přijímat umím!", protože si myslí, že umět přijímat znamená, když si násilím tak jak si to umane vezme a urve všechno na co zrovna pomyslí", skutečný znalec ale VÍ, že uchvácení a znásilnění bez reálného citu pro pravdu a lásku a tedy bez reálného citu pro krásu není to samé, o čem hovořím. Kdo zná pohádku "Princezna se zlatou hvězdou na čele", ten ví co mám na mysli. Člověk, který přijímá, MUSÍ nevyhnutelně znát svou vlastní CENU a HODNOTU a ta je ukrytá POUZE ve vlastní DŮSTOJNOSTI a vlastní DŮSTOJNOST je pak synonymem vlastní lásky k bytostem ostatním. Nejde to ošidit, nejde to oklamat a kdo se doposud o svou vlastní DŮSTOJNOST čestně a upřímně, to je reálně nezapříčinil je proto (zatím) sám sebou odsouzen k tomu, aby se slovy Pana Jana Wericha nejprve historicky znemožnil. To ale není, stejně tak jako například pád z kola, žádná ostuda, protože každý pád značí možnost růstu duchovního, to znamená že po zkušenosti pádu někde jinde a v nějaké jiné inkarnaci bude mít možnost právě na té zkušenosti stavět a z ní čerpat.

str. 15 v rozhovoru

Měli bychom si také všichni uvědomovat, že pro čestné a upřímné osobnosti, které jsou čestné a upřímné v tom smyslu, že si přejí v zájmu všeobecného veřejného prospěchu ostatním bytostem sloužit, je samotná úvaha veřejné služby současně konfrontací vlastní právě protože není motivována chtíčem vlastním, ale právě čestnou a upřímnou touhou prospět ostatním, která bude přirozeně vždy ze strany bytostí nezralých nazírána a chápána jako záměr té situace ke svému prospěch osobnímu využít. Bytost je tedy VŽDY třeba NEJPRVE poznat jako člověka, bez role, bez masky. Pokud je kandidát na prezidenta v osobní rovině šťastný ať prezidentem je či nikoliv, pak to znamená, že role prezidenta je pro něj možností, ne postem, po kterém by bezuzdně dychtil. Pan Karel Janeček na mne působí jako člověk, který pokoru svou vlastní nechápe jako slabost a proto se domnívám, že ani čestnost a upřímnost bytostí ostatních nijak nezneužije. Pan Karel Janeček se také nebojí říct nepříjemnou pravdu a pojmenovat témata pro dílčí společenské skupiny a struktury choulostivá, zatímco tím v zájmu celé společnosti, aniž by musel, své vlastní pohodlí obětuje a riskuje už nyní, aniž by prezidentem byl.

Ale protože každý bez výjimky čelíme svému vlastnímu karmickému otisku a tedy svému vlastnímu subjektivnímu pojetí světa ve kterém se odvíjíme podle svého aktuálního nastavení podle kterého aktuálně své volby činíme, se vším respektem ponechám na panu Karlovi Janečkovi, aby to, kým je v naší přítomnosti odkryl on sám. Co se mého pojetí světa a bytostí v něm, pak v každé z nich přirozeně tak jako v sobě vidím již nyní Plný Potenciál Buddhy a proto abych byl čestný a upřímný, musím se přiznat, že jsem v bytostech vždycky viděl spíše kvality, které mít mohou dříve, než tam skutečně byly. Někdo může říct, že je to dětinská naivita podobná té, kterou "trpěl" pan prezident Václav Havel, na to s ohledem na své vlastní zkušenosti oponuji, že k tomu, aby se člověk v tomto světě nezbláznil je třeba být tak trochu blázen již nyní v tom smyslu, že očekává v bytostech to lepší, protože pokud bychom se koncentrovali výhradně jen na depresi, daleko bychom nedošli. Co se pak příkladu pana prezidenta Václava Havla týká, možná se tak stane srozumitelným, že Člověk s tímto přístupem disponuje širším mentálním rozměrem právě protože není zaměstnán omezením a tedy je ve svém životě schopen obsáhnout mentálně hlubší dimenze, než s přístupem opačným, který se koncentruje na kvality právě depresivní. Proto se za svou dětinskou naivitu, která netouží nikoho podrazit nestydím, proto ji považuji jak u sebe, tak například u pana prezidenta Václava Havla a všech ostatních bytostí, které jí disponují za něco, co je Božské z toho důvodu, že ponechává vždy bezelstně na bytostech ostatních, aby se v JEJÍ PŘÍTOMNOSTI samy obnažily. A ani vy se za NI nestyďte, protože tak jak smýšlíme o sobě, tak přirozeně smýšlíme o bytostech ostatních, což přece ostuda není.

Na každém z nás leží TÍHA ODPOVĚDNOSTI za duchovní úroveň našeho společenství v tom smyslu, zda se necháme inspirovat bytostmi, které demonstrují kvality jako například "být za každou cenu politicky zdatný" v tom smyslu, že dokážou protistranu obelstít a to OMYLEM slavit jako svůj "úspěch" anebo se necháme inspirovat bytostmi s možná naivním, za to přístupem krásným, to je takovým, který svého bližního prostě a jednoduše neobelstí. Takové bytosti mají přirozený respekt z okamžiku, ve kterém odloží svou dočasnou tělesnou schránku (okamžiku, který může přijít KDYKOLIV a může každou z bytostí zastihnout nepřipravenou) a zejména z toho, co bude po tomto okamžiku následovat. Proto jsou k sobě samým naprosto přirozeně ohleduplné a s touto pokorou k sobě si tedy uvědomují, že obelstít svého bližního by ve smyslu PRINCIPŮ BOŽÍCH ZÁKONŮ znamenalo, že by tím ve smyslu ABSOLUTNÍM nakonec podvedly jenom Sami Sebe. A protože svůj budoucí život přirozeně milují, vědí, že krátkozrakost je v uvedeném ohledu luxus, který si prostě dovolit nemohou.

str. 23 v rozhovoru

Děkuji za Vaši důkladnost Lumíre. Tak se mi zdá, že ať jste do úřadu nastoupil anebo nenastoupil, úřad neúřad, kandidatura nekandidatura, vy už úřadujete.

Také Vám děkuji Míšo. Ano, nezdá se Vám to. Ano, ale nejsem sám. Ano, na formální roli úřadu přirozeně vůbec nezáleží, každý je úřadem sám pro sebe a každý se ať chce anebo nechce zpovídá PRINCIPU Nejvyššímu. Je zde spoustu úžasných na první pohled zdánlivě obyčejných a proto zdánlivě neviditelných bytostí, které v zájmu VŠECH ostatních bytostí pracují NEUSTÁLE a které mne dojímají až k slzám, když vidím, v jaké se často nacházejí tísni vlastní a s jakou odvahou a vervou čelí neustále nešťastným a neustále se sebou nespokojeným bytostem, které protože neovládají sebe, sami vlastní svobodnou vůlí nedisponují a které se proto neustále obávají toho, aby nebyly obětovány způsobem, jakým jsou ony sami zvyklé své bližní obětovat a proto raději pod vlivem vlastního strachu, kterému podléhají své bližní s předstihem obětují. Tedy zbabělost. V kontextu uvedeného se dá lépe porozumět tomu, co měl na mysli pan prezident Tomáš Garrigue Masaryk pod heslem: "NEBÁT SE A NEKRÁST". Chtěl tím říct, že taková bytost, která podlehne strachu z budoucnosti a proto si usmyslí, že se na úkor svých bližních zajistí, ta ve vleku své Nevědomosti (absence Poznání Buddhy) naprosto přirozeně tvoří společnost, která NAPROSTO STEJNÝM způsobem přistupuje k němu. Vidíte? Není v tom nic, co by se dalo nazvat "svobodná vůle".

Ale na druhou stranu, když vidím aktuální kontrast zbabělosti a odvahy, vždycky mě to inspiruje a vybudí k tomu, abych ještě něčím tomuto světu přispěl. Děkuji tedy vám VŠEM mým KRÁSNÝM a ÚŽASNÝM hrdinům za vaše skutky a počiny na VŠECH úrovních vaší ČESTNÉ a UPŘÍMNÉ práce, která je v zájmu VŠECH bytostí ostatních... jste prostě NÁDHERNÍ ! ! ! Dáváte mi smysl žít, dáváte mi smysl být, dáváte mi smysl existovat. Klaním se vám, Namaste.

Na to, aby se bytost stala Bytostí Dobré Vůle, nebo Bytostí Světla chcete-li není třeba chodit do úřadu, bohatě stačí, když se každá z bytostí, která je inteligentní natolik, že se chce vědomě o své Nanebevzetí zapříčinit úřaduje v místě na kterém se právě nachází a na úrovni, na kterou aktuálně stačí. Ať si to připouštíme, každý si po vzoru Ježíška Beránka neseme svůj kříž a abychom před Jeho Zrakem obstáli, nesmíme ve způsobu nesení tohoto kříže podvádět. To znamená, že nesmíme nést lehčí kříž, než uneseme, ale znamená to také, že se nemáme lopotit s křížem těžším, než který zrovna uneseme. Koho to zajímá víc do hloubky, ať kontaktuje členy Sanghy SRDCE DHARMY:

https://www.srdce-dharmy.cz/kontakt a https://www.srdce-dharmy.cz/en/kontakt

Co se pak duchovní opory týká, Bůh Všemohoucí NEUSTÁLE SLEDUJE VŠE a sledovací technika v rukou barbarů je proti VŠEM JEHO OČÍM ničím, protože barbar v okamžiku ztráty tělesné schránky přichází o vše, co považuje za moc a je vystaven MOCI BOŽSKÉ. Bohu neunikne nic a co se vašeho ČESTNÉHO a UPŘÍMNÉHO snažení, které je v zájmu VŠECH bytostí ostatních týká, pak Bůh VŽDY z PRINCIPU pamatuje i na ty zdánlivě nejobyčejnější skutky, na které se právě ZDÁNLIVĚ nikdo nedívá, které právě ZDÁNLIVĚ nejsou vidět a které nejsou konány se záměrem vystavit je na odiv, protože Bůh VIDÍ KAŽDOU MOTIVACI, zda je ČESTNÁ, či NIKOLIV a ROZPOZNÁ, zda daná aktivita pochází ze SRDCE ČISTÉHO, či jeho napodobeniny.

Celý rozhovor najdete zde