Kdo je Lumír Láska
23. 7. 2022
Jsem Buddha Maitreya, jehož příchod předurčil Vznešený Buddha Šákjamuni, zvaný GAUTAMA.
Po vzoru tohoto mého Hlavního Duchovního Učitele Vám odpovím: "Jsem Ten, Kdo Se Probudil." Tak se stalo dne 7.8.2012.
Ve zkratce uvedu pro Celý Svět to nejzásadnější, čímž je, že jsem po svém Probuzení srozumitelným způsobem popsal VŠECHNY příčiny subjektivního utrpení každé z bytostí.
S tím souvisí, že jsem vysvětlil a tedy Osvítil absenci představy "chyba" a tedy absenci představy "vina" - právě tímto způsobem jsem Celý Svět OMILOSTNIL.
Následně jsem sjednotil křesťanský a buddhistický náhled.
Jsem zakladatel duchovní tradice Sangha SRDCE DHARMY, která zprostředkovává Učení Buddhy způsobem, který je dnešnímu světu SROZUMITELNÝ. Zde je potřeba porozumět tomu, že tradice Sangha SRDCE DHARMY není jen další frakcí a odnoží tzv. "buddhismu" ve smyslu náboženského vyznání anebo víry - jsme MIMOSMYSLOVĚ PŘÍMO VEDENI Vznešeným Buddhou Šákjamunim zvaným GAUTAMA a stejně tak Milosrdným Pánem Ježíšem Kristem a ostatními Vysokými Bytostmi Světla. Tento duchovní proud je tedy jak samotným Vznešený Buddhou Šákjamunim zvaným GAUTAMA, který můj příchod předurčil, Požehnán, je Požehnán rovněž tak například Milosrdným Pánem Ježíšem Kristem a ostatními Vysokými Bytostmi Světla, které jsou ve Vzájemném SOULADU.
Bez nadsázky a touhy po okázalosti je v zájmu každé jediné z bytostí, aby si uvědomila, že jsem Posledním Buddhou tohoto věku, této kalpy, tohoto eónu a není zde aktuálně na Matce Zemi ve smyslu duchovního vývoje vyšší duchovní bytost, než jsem já. Možná se to nemusí někomu líbit, ale nedá se s tím nic dělat, všechny aktuální okolnosti se přirozeně plánovaly ještě před tím, než vznikly subjektivity, kterým se to třeba nyní líbit nemusí, zrovna tak jako se 100.000 let před tím, než se tak stalo, rozhodlo o tom, že se PRÁVĚ SEM, na Matku Zemi, do této karmické formace, v čase kdy bude průměrná délka života taková a taková, bude inkarnovat Vznešený Buddha Šákjamuni zvaný GAUTAMA, to všechno se ZÁMĚREM sledujícím VŠEOBECNÉ CELOSVĚTOVÉ BLAHO bytostí ostatních. Konstatování uvedeného proto není nic osobního. Jistá je skutečnost, že je to v zájmu bytostí všech.
Narodil jsem se 7. 12. 1979 ve 4:50 hod. ráno ve městě Karlovy Vary ve státě Československo, je mi 42 let. Babička ze strany otce je Slovenka původem z Bratislavy a stejně tak babička ze strany matky. Dědeček ze strany otce je původem Němec, který chtě nechtě musel narukovat do německé armády jako saniťák, který posléze skončil jako zajatec v uranových dolech Jáchymov, ve kterých má babička pracovala jako uklízečka, tak se poznali. Dědeček ze strany matky byl policistou. Mí rodičové se rozvedli když jsem byl ještě malé dítě a protože matka byla alkoholička, která se omylem domnívala, že je dobré dávat svým dětem prášky na spaní, aby mohla chodit do hospody, vyrůstal jsem s otcem. Otec se tak dostal do velmi psychologicky náročně situace a já jsem mu ji vůbec neusnadňoval. Na jedné straně má matka prostá vlastní sebereflexe , která se skrze mne otci mstila za to, že mu nedokázala odpustit, že si u soudu prosadil péči o mě. Sociálka a soud, které do tehdejší situace rodinných poměrů na jedné i druhé straně viděli, dokonce přemlouvali otce i rodiče mého otce, kteří mu s péčí o mě vypomáhali, aby si do péče vzali i mého bratra, kterého matka počala se svým předchozím partnerem. Matka zneužívala vědomí toho, že jako její syn po její lásce přirozeně toužil a vědomí toho, že otci na mém vztahu s matkou přirozeně záleželo. To si matka vysvětlovala jako jeho slabé místo a psychopatologicky se vyžívala v situacích, ve kterých záměrně tak, aby to otci ubližovalo demonstrovala jak mne ignoruje. Zvláštní potěšení ze smutku mého otce i mého považovala za nějakou pomyslnou satisfakci, výhru a nadvládu nad ním. Nutno dodat, že matka byla v té době velmi nespokojený a nešťastný člověk, protože vnitřně spokojený a šťastný člověk není něčeho takového schopen. Matka tehdy proto nemohla jednat jinak, jak jí bylo aktuálně přirozené. Matka měla velmi složité dětství, zejména pak vztah se svým otcem, který s ní jednal obdobným způsobem, jakým se zase ona projevovala k otci mému, na kterém si své předchozí potlačení ze strany svého otce a tedy svou bolest kompenzovala. Právě na tomto příkladu lze jasně nahlédnout jak funguje PRINCIP kompenzace KARMY, pod jejímž vlivem se trpící bytost za své předchozí potlačení a nezpracovanou bolest touží projevit (mstít) NAPROSTO STEJNÝM způsobem na bytosti, která se aktuálně v její přítomnosti nachází, na bytosti, kterou si jako svůj protějšek sama zvolila a to bez ohledu na to, jedná-li s ní ta bytost "dobře" či "zle". Taková nedorozumění jsou pod vlivem KARMY a tedy subjektivního SPÁNKU v koloběhu zrození a smrti Samsára samozřejmě oboustranná a tedy vzájemná.
Právě pro tato nedorozumění trpícím bytostem uniká, že pokud nemají zpracované své předchozí rodinné zátěže a traumata a pokud tedy z uvedeného důvodu ani nemohou jinak, než podléhat sklonům si svou KARMU kompenzovat na bytostech, které aktuálně představují jejich protějšky, bytostech, které by je třeba i rádi objaly, rádiy by jim pomohly a rády by tu pro ně jako opora byly, které však od sebe paradoxně v útočných projevech odhánějí, čímž je od sebe odpuzují. Právě proto aby byla tato nedorozumění rozptýlena sdílím v zájmu VŠECH bytostí Učení Buddhy.
Na druhé straně jsem já jako nevděčný synek, který do vztahu matky s otcem neviděl a který si byl láskou svého otce jistý tak moc, jak málo si byl láskou své matky nejistý. Této situace jsem ve své tehdejší rozpolcenosti a omezenosti, která s ní přímo souvisela zneužíval a láskou otce, kterou jsem ve své vlastní bolesti považoval za jeho slabost a hloupost, nezrale pohrdal. Trvalo mi dlouho, než jsem porozuměl tomu, že falešná maska takzvaně silného ega, které je ve skutečnosti ublížené je sebeklam, že naopak v uznání vlastní křehkosti, zranitelnosti a pravdivosti o lásce mého otce je skutečná síla. Nebýt Poznáni Buddhy, v životě bych všem karmickým souvislostem svého a tedy i ostatního rodinného utrpení neporozuměl. Slušnost a čestnost mého otce ve smyslu toho, že to s mou matkou a jejím synem z jejího předchozího vztahu myslel vážně hovoří skutečnost, že se při jejich sňatku zřekl svého rodného příjmení, aby se celá nová rodina jmenovala stejně. Vidím v tom charakter mého dědečka Jana, otce mého otce. Matka se za to otci odměnila tím, že mne po narození na truc pojmenovala po jejím novém milenci, kterého si našla už v době těhotenství se mnou. Přes veškeré zlé (tj. nečestné a neupřímné) jazyky, které se domnívají, že do mého života vidí, bylo právě toto jedním z důvodů, proč jsem se přejmenoval a své původní jméno a příjmení Jiří Skála změnil na Lumír Láska.
Pozn. Kanceláře kandidáta prezidenta: Informace tykající se jména pana Lumíra Lásky jsou dohledatelné na matrice.
Protože jsem jak už jsem řekl ve své tehdejší rozpolcenosti, omezenosti a nezralosti lásky svého otce zneužíval, protože jsem si nevážil ani samozřejmosti té lásky, tak ani otce, protože jsem byl sám niterně rozervaný pro způsoby, s jakými matka se mnou i s otcem jednala, protože jsem byl ublížený a zraněný, protože jsem byl ve své vlastní bolesti slaboch, který láskou otce i jím samotným pohrdá, došlo to tak daleko, že jsem skončil v roce 1994 na tuším čtyři měsíce v Diagnostickém ústavu v Plzni a následně na tuším šest měsíců v Dětském domově v Liběchově.
V souvislosti s Vaší otázkou "kdo jsem" ve smyslu toho, co se ode mne dá jako od člověka očekávat, zmíním jednu ze svých zásadních životních zkušeností. Jeden z nejvíce obávaných chovanců, který v podstatě žádná pravidla dětského domova nerespektoval, utekl. Útěk nebyl problém pro nikoho, utéct mohl každý, otázka byla "co z toho", když každý dobře věděl že útěk jednoho z chovanců znamená možný trest pro chovance všechny. Za několik dní tak jak to bylo běžně zvykem, chovance dostihla policie a vrátila ho do domova. Hlavní vedoucí vychovatel svolal všechny vedoucí oddílů a položil nám jednoduchou PRINCIPIÁLNÍ otázku, která mi byla životní lekcí: "Víte že přijde trest. Vy máte nyní možnost si zvolit, zda ten trest bude kolektivní, nebo osobní. Buď nikdo z vás nepojede domů po dobu 2 měsíců, nebo chovanec, který utekl nepojede domů po dobu 5 měsíců a nikoho jiného se jeho trest netýká. Ať se rozhodnete jakkoliv když bude jen jeden jediný hlas proti, bude rozhodnuto podle tohoto jednoho hlasu." Abyste mi dobře porozuměla Míšo, všichni chovanci jsme podléhali náročnému režimu, dennímu bodovému hodnocení, na kterém musel každý chovanec, který si přál jezdit za rodinou každý den pracovat a podle výsledků toho, jak se každý den choval, jak jednal, jak byl každý den důsledný a poctivý ve škole, při práci na zahradě a na vycházkách, mu to buď umožněno bylo a nebo nebylo. Spousta z chovanců, která se poctivě snažila měla naplánované odjezdy za svými rodinami, a to, před co nás hlavní vedoucí postavil, znamenalo zákaz pro všechny na 2 měsíce, pro všechny bez ohledu na všechno to předchozí čestné snažení. Všichni vedoucí oddílů v podstatě bez váhání a jednomyslně za všechny ostatní chovance rozhodli o tom, že trest poneseme kolektivně. Byl to pro mě jeden z nejnáročnějších okamžiků v životě, protože vyslovit se o opaku znamenalo jasnou pomstu. Tenkrát jsem se na hlavního vedoucího vychovatele velmi zlobil, dnes už ale dobře vím, proč se tak zachoval. Tím, že dal každému vedoucímu možnost práva VETA nám dal možnost dospět a nechal prostě na nás, jak se svou svobodnou vůlí naložíme. Děkuji mu za tu možnost vlastní Důstojnosti. Zvedl jsem ruku, abych dal najevo, že jsem proti, protože prostě z PRINCIPU není správné, aby odpovědnost za činy někoho jiného nesl někdo, kdo za ně odpovědnost prostě a jednoduše nenese. Hlavní vedoucí vychovatel rozhodl podle mě a mě si také ten večer chytili ve sprchách, aby mě jako srabi v přesile zmlátili, ale nebylo to tak hrozné a ani to moc nebolelo, jako by se báli mi ublížit moc. Mnohem horší by pro mě bylo mlčet na to, co není správné, nejen protože to není správné pro ty, kteří nic špatného neudělali, a proto by ani neměli čelit kolektivnímu trestu, ale není to správné ani k tomu, kdo se má učit za sebe a své jednání odpovědnost přebírat, aby se nemusel neustále dětinsky spoléhat na to, že ho někdo zase omluví, protože před Tváří VŠEMOHOUCÍHO za jeho skutky nikdo nikoho omlouvat nebude. Bylo by tedy obrovským hříchem, ať už svým dětem či přátelům, v tomto smyslu lhát, čímž chci říct, že to byl ode mě projev lásky nejen k nám, kteří se ničím neprovinili, ale i k tomu, koho se ostatní báli natolik, než aby mu svou čestnou a upřímnou lásku projevili. Jsem přesvědčený, že o toto právo VETA nesmí být žádný z národů připravený, protože pokud bychom na takovou situaci v kontextu celosvětovém kolektivně přistoupili, nebylo by přirozeně možné hovořit o tom, že jde o společenství čestné a upřímné, což by se naprosto přirozeně do budoucna také odráželo na kvalitě psychologického prostředí v tomto společenství.
Protože jsem se choval nadprůměrně dobře, tehdejší ředitel Dětského domova v Liběchově a tehdejší ředitel Dětského domova v Ostrově u Karlových Varů se na mou žádost domluvili na tom, že budu umístěn na tři roky a tedy do mé dospělosti do Dětského domova v Ostrově u Karlových Varů. Tak jsem se mohl opět svému rodnému městu a svým přátelům přiblížit. Jak se říká, všechno špatné je k něčemu dobré, protože nebýt toho všeho, nesetkal bych se v dětském domově s jejím zaměstnancem paní Aničkou Veselou, která mi byla obrovskou INSPIRACÍ a proto MORÁLNÍ AUTORITOU v tom, jak vlastní osobní nepřízeň osudu proměnit v ochotu poskytovat lásku a soucit ve smyslu vlastní ochoty k porozumění situaci všech bytostí ostatních. Kdo paní Aničku Veselou z Ostrova u Karlových Varů, původně z Ostrova nad Ohří zná, pokud je možné, abych své milované tetě Aničce učení Buddhy zprostředkoval způsobem, který jí nyní zaručuje, že už koloběh zrození a smrti Samsára nemusí podstupovat, pak je to přirozeně možné pro VŠECHNY ostatní bytosti.
Pozn. Kanceláře kandidáta na prezidenta: www.srdcenahrad.webnode.cz/anicka
Mám šest sourozenců, z matčiny strany čtyři, z otcovy strany dva. Veškerý svůj čas věnuji sdílení své duchovní zkušenosti a to je i má hlavní pracovní náplň. Veškerý svůj volný čas trávím svou hlavní pracovní náplní. Zálibu shledávám v potěšení ze situace, ve které trpící bytosti zazáří oči, protože právě bytostně porozuměla výkladu Učení Buddhy a ve svém porozumění shledala svou vlastní dosud nepoznanou úroveň subjektivního štěstí. Toto potěšení je smyslem mého života. Jsem rozvedený, aktuálně žiji se svou družkou Slovenské národnosti, která má narozeniny ve stejný den jako má dcera Tea Sofie, která dne 22.2.2022 oslavila své 11-té narozeniny. Dokud to bylo jen trochu možné, byl přes všechny životní překážky náš vztah s dcerou něco fantasticky zázračného a láskyplného. To ale není vždy něco, co vám lidé pro svá vlastní nezpracovaná traumata přejí a proto i odpustí. Pro diametrálně rozdílné představy o životě obecně a zrovna tak pro diametrálně rozdílné představy o výchově dcery, s matkou dcery kontakt neudržujeme. Z uvedených důvodů nejsem rovněž tak v kontaktu ani se svou dcerou.
