Buddha - Prezident: RESUMÉ

22.1.2023

Drazí přátelé, 

nejprve mi dovolte, abych upozornil na výjimečnou skutečnost, že v tomto Zlatém Věku je zde aktuálně dostupný SROZUMITELNÝ výklad Učení Buddhů, tj. MOŽNOST a PŘÍLEŽITOST vystoupení z koloběhu opětovných znovu-zrození a znovu-smrtí Samsára - aby se to stalo možným, žijícím bytostem, které v předchozím čase oblékly lidská těla Probudily myšlenku na Nepředstižitelné Dokonalé Osvícení Buddhy, po Celý život v ní setrvávaly a po Celý život v ní setrvávajíce, všechny Tathagáty ctily, je uctívaly, vysoce cenily, chválily, a též VŠEM žijícím bytostem dary dávaly a tyto dary přeměňovaly k Dokonalému Osvícení. Tito Bóddhisattvové směrem k Taktojdoucím vyslovili mnoho a mnoho a mnoho vroucných přání a modliteb, přinesli mnoho a mnoho a mnoho osobních obětí, a tak nahromadili bohatou odměnu zásluh, díky kterým je zde, v tomto Zlatém Věku, pro VŠECHNY bytosti, SROZUMITELNÝ výklad Učení Buddhů aktuálně dostupný. Stejně tak KAŽDÁ bytost v tomto čase Zlatého Věku, která by byť i jen jeden jediný den setrvávala v duchovní činnosti s myšlenkou zaměřenou na Dosažení Nepředstižitelného Dokonalého Osvícení Buddhy, nahromadí nezměrné množství zásluh, díky kterým bude i v příštím čase výklad Učení Buddhů SROZUMITELNÝ a VŠEM bytostem ostatním dostupný. Pokud Bóddhisattva setrvá noc a den v duchovní činnosti s Dokonalostí Poznání spojenou, dosahuje úcty všech žijících bytostí, protože tak totiž u ostatních žijících bytostí - vyjma Buddhů, Vznešených, není takového s láskou spojeného smyslu jako u tohoto Bóddhisattvy. Prostřednictvím Poznání, kterým je tento Bóddhisattva opatřen, vidí všechny bytosti jako smrti zasvěcené. Tím je naplněn v této době Velikým Slitováním, hledě Božským Okem spatřuje, jak nezměrné, nespočetné, neohraničené, bezmezné množství žijících bytostí je obtíženo činnostmi, jež vedou k bezprostřední odplatě, jak tyto bytosti přicházejí na místa, kde není klidu, jak jsou vydány smrti, chytány v sítě klamných názorů, jak některé Cesty nedosáhly a jiné, které sice příležitost měly, ale této příležitosti se zpronevěřily. V té době přepadá ho velký žal a VŠECHNY žijící bytosti objaty jeho Velkou Láskou a Slitováním, stávají se předmětem myšlenky: "Budu Vůdcem všech žijících bytostí, všechny žijící bytosti Osvobodím od VEŠKERÉHO utrpení." Bóddhisattvové na tomto místě přebývající přijímají Důstojnost Obětního Daru Celého Světa a nejsou odvráceni od Nepředstižitelného Dokonalého Osvícení. Řídíce myšlenky na Dokonalost Poznání, Očišťují Dary a Oběti těchto Dárců a Pánů Darů, kteří jím poskytují žebrácké oděvy, almužny, přístřeší, léky proti nemocem a Všepoznání jim tak bude blízko. 

S ohledem na uvedené mi dovolte, abych vás VŠECHNY přizval ke sdílení OBROVSKÉ RADOSTI VŠECH BUDDHOVSKÝCH RODIN a k její NEBESKÉ OSLAVĚ, protože bez účasti vás VŠECH by nebylo možné, aby všechny okolnosti a souvislosti uzrály do PŘESNĚ TAKOVÉ karmické souvislosti, ve které vznikla, nastala a zazářila situace, ve které v jednom ze států nacházejícím se na Planetě Matka Země na post prezidenta oficiálně kandidovala Probuzená Bytost - Buddha. S Milostí Boží, s Vedením a s Požehnáním Vysokých Bytostí Světla, které jsou součástí Buddhovských Rodin tak vznikla Neomezená Inspirace Celosvětového Precedentu, která nastartovala Celoplanetární transformační proces, který je předzvěstí Zlatého Věku, a tedy součástí kulturního dědictví Celého Lidstva. V uvedeném kontextu, který má přesah Univerzální, z celého svého SRDCE Buddhy děkuji VŠEM bytostem, které se svou přízní, usilovnou prací a všemožnou spoluúčastí na situaci Zlatého Věku vědomě spolupodílejí a této vědomě přispívají. Rovněž tak z celého svého SRDCE Buddhy děkuji a děkujeme za zaslání vašich finančních darů, kterých si VELMI vážíme a které jsme vám do jednoho vrátili, protože předpokládaný rozsah našich aktivit s projektem prezidentské kandidatury jsme obsáhli nad rámec našich očekávání i bez jejich využití.

Do SRDCE Buddhy patří KAŽDÁ z bytostí, a Buddhové ze své vlastní zkušenosti VĚDÍ, že aby mohla jakákoliv bytost nějaké informace odmítnout, musí takovým informacím nejprve svou pozornost věnovat, a tedy se jimi rozumově zabývat, a tedy nad nimi reálně uvažovat. Buddhové rovněž tak VĚDÍ, že pro KAŽDOU z bytostí je naprosto přirozené, aby informace, kterým nerozumí, nejprve odmítla. Buddhové nebyli jiní, proto VĚDÍ, že KAŽDÁ z bytostí se dříve či později k informacím, které byly Buddhovskými Rodinami VŠEM bytostem bez rozdílu sdělené a jimi vyhlášené se záměrem VŠEM bytostem prospět, jako k Univerzálně Platným vrátí a VŠECHNY tyto bytosti dříve či později porozumí:

1) Poznání Buddhů, tj. vlastní uvědomění neexistence představy "chyby", které vede k vlastnímu uvědomění o neexistenci představ o "vlastní chybovosti", které vede k vlastnímu uvědomění o neexistenci představ o "vlastní špatnosti", které vede k vlastnímu uvědomění o zbytečnosti obviňování sebe jakožto bytosti "špatné", "chybné", "nečisté" a "hříšné", které vede k vlastnímu zaregistrování VYŠŠÍCH STAVŮ SUBJEKTIVNÍHO ŠTĚSTÍ, které vedou k vlastnímu uvědomění, že KAŽDÁ z bytostí je ve svém základu prostá "vlastní chybovosti", a tedy "vlastní špatnosti", které vede k vlastnímu uvědomění, že KAŽDÁ z bytostí je ve svém základu prostá "viny" - to znamená, že je ve svém základu ČISTÁ a představy "hříchu" prostá. Tato uvědomění přirozeně následně vedou k vlastnímu porozumění vlastním předchozím subjektivním nečistým představám o "špatnosti", "chybovosti" a "hříšnosti" bytostí ostatních, ke zřeknutí se sklonů obviňování bytostí ostatních a následně stejně tak k absenci sklonů obviňování vnějších bytostí ostatních za to, že jsou za tyto subjektivní představy, které se jich samotných nijak netýkají, odpovědné, tj. překonání KARMY.

2) bod číslo 1) přirozeně povede k vlastnímu uvědomění a vlastnímu následnému porozumění, že to co říká Buddha je v zájmu VŠECH bytostí bez rozdílu, to znamená i v zájmu takových bytostí, které si to prozatím nepřipouštějí, a tedy prozatím neuvědomují, kdy toto uvědomění samo o sobě následně přirozeně povede k akceptování toho, co Buddha konstatuje jako Zákona Univerzálního

3) bod číslo 2) přirozeně povede k subjektivnímu uvědomění a následnému rozpoznání Motivace Buddhy a to samo o sobě ke spontánní RADOSTI, kterou Zlatý Věk provází. 

V uvedeném kontextu jsme tak dle toho, jak mi bylo předpovězeno, s Milostí Boží, s Vedením a s Požehnáním Vysokých Bytostí Světla, které jsou součástí Buddhovských Rodin, za účelem, který je v zájmu VŠECH bytostí, sloučili tyto tři nástroje:

• vlastní dosažené Poznání Buddhy 
• kandidatura na post prezidenta jako vhodný nástroj k oslovení Celé sociální struktury, a tedy Celospolečenské KARMY s informací o Aktuální Dostupnosti SROZUMITELNÉHO výkladu Poznání Buddhů 
• dosažení věku nad 40let jako podmínky, která je v ČR pro kandidaturu na post prezidenta nezbytná.

Tak vznikla příhodná situace, prostřednictvím které jsme v rámci prezidentské kampaně kromě VŠECH bytostí ostatních oslovili konkrétně také všechny aktuální poslance, europoslance, senátory, stávajícího prezidenta i exprezidenta a sdílením tohoto oslovení stejně tak ostatní bytosti nacházející se v jiných oblastech Elementu Matka Země za účelem zprostředkování SROZUMITELNÉHO výkladu Učení Buddhy tak, aby tak byl Posledním Buddhou Tohoto Věku naplněn závazek Buddhy, který se svému Hlavnímu Patronovi a Učiteli, Vznešenému Buddhovi Šákjamunimu zvanému GAUTAMA zavázal k tomu, že se stane ochranou tohoto světa, že bude ve světě působit tak, aby VŠECHNY žijící bytosti, které jsou sklíčené zrozením, jež jsou stiženy nemocí, umíráním, trápením, bědováním bolestí, bezradností, zoufalstvím, byly od zrození, stáří, nemoci, umírání, trápení, běd, bolesti, bezradnosti a zoufalství, osvobozeny, že se zapříčiní o to, aby byl v jeho Buddha Oblasti KAŽDÉ jediné z bytostí bez výjimky výklad Učení Buddhy zprostředkován. Sám Vznešený Buddha Šákjamuni zvaný GAUTAMA se k tomu vyslovil následovně: "Učinil jsi vše, co jsi mohl." Se Svolením a Udělenou Milostí Této Svrchované Autority považuji svůj slib za splněný. Děkuji, Děkuji, Děkuji, Děkuji, Děkuji, Děkuji, Děkuji, Děkuji, Děkuji, Děkuji, Děkuji, Děkuji, Děkuji, Děkuji, Děkuji, Děkuji, Děkuji, Děkuji. Óm, Óm, Óm, Óm, Óm, Óm, Óm, Óm, Óm.

V rámci Celoplanetárním a Univerzálním, ve kterém se působení Buddhy a Sanghy SRDCE DHARMY dosud odráželo, aktuálně odráží a přirozeně setrvačně samovolně odrážet bude, se tak VŠEM bytostem, které se v mé Buddha Oblasti sdružují a vyskytují, do budoucna OTEVŘELA Svobodná Možnost Volby se po odložení dočasné tělesné schránky do koloběhu opětovných znovu-zrození a znovu-smrtí Samsára již opakovaně neinkarnovat, kdy taková bytost, které Poznání Buddhy SROZUMITELNÝM způsobem zprostředkováno nebylo, takovou možnost přirozeně NEMÁ:

Po shrnutí základního a nezbytného vám dále přátelé poděkuji tím, že se s vámi pro potěšení podělím o dva úryvky ze soukromé komunikace mezi mnou a vámi, podporovateli naší společné VIZE Celosvětového Míru:

"Ďakujem za krásne prianie, z Vás planie skutočne tá láska, hlavne aby bol mier, aby všetky národy boli k sebe láskavejšie, ste osoba, ktorá veľmi dobre vie o čom hovorí, ale ako u Vás, tak aj u nás sa dejú veci, ktoré sú nesprávne. Vaša vláda, tak ako aj naša majú klapky na ušiach a očiach, že im je jedno kde nás chcú vrhnúť. A preto ste osoba, ktorú si veľmi vážim, lebo to cítim, že je na čase, aby v čele republiky boli ľudia, ktorým sa dá veriť. A preto v mojom srdci ste 1 človekom, ktorý si zaslúži byť hlavou štátu. Mam dcéru v Prahe aj ďalšiu rodinu, ktorá Vám dá hlas a dúfam, že obhájite prvenstvo vo voľbách. Ďakujem a prajem krásny večer plný nehy a pohody. S pozdravom Mária"

"Lumíre, děkuji za bližší vysvětlení. Vnímám to stejně a jsem vděčná za činnost, kterou děláte a tvořivou energii pronikající do vědomí dalších lidí. Chápu, že výsledkem nemusí být křeslo na hradě, ale je třeba stále směřovat k ideálu, vizi i když je možná velmi vzdálená a někomu přijde možná i naivní. Věřím, že naše Cesta jako lidstva je spolupráce a podpora, ne soupeření. A MÍR, který začíná v srdci každého z nás. Mám velkou radost, že se našel člověk, který na sebe vzal úlohu projevovat tyto ideály ve hmotě. Přeji šťastné dny. Vladimíra" 

Toto jsou jen některé z mnohých příkladů z vaší láskyplné komunikace v reakci na upřesnění toho, že hlavním důvodem a motivem naší prezidentské kampaně byla MOŽNOST a PŘÍLEŽITOST zprostředkovat Poznání Buddhů VŠEM bytostem. Za všechny takové zprávy, za posílání vroucných přání štěstí, za vaše vroucné modlitby i za vaše přímluvy, za všechna nová přátelství, za vaší tvůrčí aktivitu a vůbec za všechny podněty z celého svého SRDCE děkuji a děkujeme a zejména pak děkuji a děkujeme za to, že jste ve svých SRDCÍCH s námi. 

Naše rozhodnutí navrhnout mne oficiální cestou jako kandidáta na post prezidenta ČR je hozenou rukavicí, která měla VŠECHNY bytosti ostatní INSPIROVAT k jakékoliv Svobodomyslné aktivitě, která není na úkor bytostí ostatních, která pro ně byla doposud nepředstavitelná, nebo která se jim doposud mohla zdát jako nemožná. Tento náš počin proto nevznikl za účelem toho, aby bytosti ostatní inspiroval k nějakým námi daným a přesným dílčím krokům, nebo jen k tomu, aby se hned každý připojil výhradně k tomu, čemu dáváme smysl my. Tento náš počin vznikl za účelem toho, aby KAŽDÝ, kdo tak za vhodné uzná povolil uzdu své vlastní představivosti a fantazii a tyto otevřeně a hlavně Svobodomyslně projevil a komunikoval. A jak známo, Svobodomyslný projev je možný POUZE za předpokladu respektování bytostí ostatních.

Protože si - pokud zrovna nemáme jinou možnost - neradi působíme zbytečnou psychologickou bolest, tento náš počin nebyl zatížen (a proto ani poháněn) lačnou touhou po výhře prezidentského křesla, abychom mohli být za předpokladu dosažení této "výhry" šťastní a v případě jejího nedosažení "nešťastní", popřípadě abychom mohli být za předpokladu dosažení této "výhry" nešťastní, protože bychom mohli prodlévat v obavách, že budeme o tuto "výhru" opět připraveni. Na takového podmiňování svého vlastního štěstí jsme se neomezovali a namísto toho jsme se již před oficiálním sdílením naší VIZE dopředu těšili ze samotného aktu našeho počínání a realizace, který byl současně doprovázen vědomím toho, že ta naše v duchovním slova smyslu výhra spočívá zejména v tom, že se nám prostřednictvím spuštění této kampaně podařilo zajistit si pozornost Celého centra společenského dění, abychom tak jádro naší společnosti upozornili na aktuální situaci dostupnosti SROZUMITELNÉHO VÝKLADU Poznání Buddhů. Díky tomu se nám tak podařilo oslovit široké spektrum bytostí, se kterými bychom jinak ani do kontaktu nepřišli, čímž jsme dosáhli toho, že jsme všem těmto bytostem Cestu k Možnosti porozumět Poznání Buddhů otevřeli a zprostředkovali. Kdo vnímá jemnohmotné úrovně vidí, jak Poznání Buddhů na všech úrovních společnosti pracuje.

V uvedeném kontextu má tak svůj hluboký význam a smysl i "ztráta" podpisových archů s vašimi podpisy, které jste pečlivě sbírali, abyste je nám zaslali. Vše, jak ve smyslu hmotném, tak ve smyslu vztahovém, a tedy nastavení celospolečenského se NEUSTÁLE VYVÍJÍ, a tedy NEUSTÁLE MĚNÍ, a je obecným faktem, že ta část karmické souvislosti společnosti, která se orientuje na soukromý osobní prospěch, se přirozeně orientuje i na ochranu toho, aby nebyl ohrožen. Máme tak možnost za účelem vlastní sebereflexe, s respektem, sledovat zápas do hmoty ponořených bytostí, které tak jako my sami v naších předchozích zrozeních svůj život degradovali na postoj, který tkví ve víře, že orientace na výhradní sledování soukromých zájmů a participace na vedení válek ekonomických bez vědomého přispívání k VIZI Celosvětového Společenského Blaha může vést k subjektivnímu štěstí. Ze sledování rozporuplného jednání bytostí, které ve svém nitru touží po lepší společnosti i světě, ale na stranu druhou tvoří společnost, ve které si paradoxně ani žít nepřejí, se můžeme NEUSTÁLE učit rozumět tomu, jakým způsobem na sobě bytosti páchají škody a proč, čímž můžeme nejlépe porozumět sobě samým. KAŽDÁ z bytostí tak dříve či později objeví, a tedy zjistí, že pokud v sobě okamžik "znovu-zrození" SOUČASNĚ zahrnuje rovněž tak okamžik "znovu-smrti", přirozeně to znamená, že VEŠKERÉ světské aktivity (které se "odehrávají" v představě mezičasu od představy okamžiku "znovu-zrození" do představy okamžiku "znovu-smrti") jsou ve skutečnosti prosté smyslu a významu. Právě v Tento Okamžik Prozření jednotlivce v jeho subjektivitě zanikne starý princip přístupu k vlastnímu životu i k životu jeho bližních v podobě "nutnosti, musení a povinnosti život žít", aby se pod TÍHOU a SILOU TOHOTO POZNÁNÍ transformoval do MOŽNOSTI v podobě Neomezeného Tvůrčího Potenciálu, který prospívá bytostem VŠEM.

Ty nešťastné bytosti, které se namísto skutečně investované lásky a přátelství do svých bližních, raději omezují na touhu po získání nadvlády nad nimi, si neuvědomují, že takové počínání současně doprovází neustálý strach o ztrátu takového domnělého vlivu a kontroly, neuvědomují si, že takovým jednáním sami sebe poutají k závislosti na falešných pocitech jistoty, které ve skutečnosti jisté nejsou. Ty nešťastné bytosti si neuvědomují, že takové marné úsilí stojí mnoho vlastní energie, a proto je přirozené, že na duchovní úrovni trpí jejím nedostatkem, pro které nemohou být obyčejně a přirozeně šťastné. Ty nešťastné bytosti si neuvědomují, že takovou nezdravou závislost, a tedy vlastní nesvobodu je možné překonat pouze za předpokladu, že se ve svém SRDCI zřeknou přání, aby jim jejich bližní sloužili a toto přání nahradí vlastní touhou svým bližním prospívat. Ty nešťastné bytosti si neuvědomují, že nezbytnou podmínkou pro nalezení vlastního štěstí je, že se ve svém SRDCI zřeknou touhy, aby je jejich bližní jako mezkové poslouchali a toto omezující přání nahradí vlastní touhou svým bližním naslouchat, což je nezbytnou podmínkou toho, aby mohly žít ve světě, kde budou ostatní bytosti naslouchat jim. Ty nešťastné bytosti si neuvědomují, že dokud své nastavení nezmění, nepodvádějí ve skutečnosti své bližní, ale jedině sami sebe, protože prostřednictvím toho, jak jednají se svými bližními ve skutečnosti sami sebe připravují o to, po čem ve svém nitru bytostně touží, tedy láska, čestnost, upřímnost, pravdivost, spolehlivost, kvality, které mohou být ve světě skutečné pouze za předpokladu, že jimi disponuje také bytost, která je na světě vyžaduje. Není přece možné domnívat se, že svět by měl být úžasný, zatímco my sami nebudeme, že lidé ve světě budou úžasní, když je my sami pro vlastní strach ze ztráty vlivu, moci a peněz obětujeme, není možné se domnívat, že my milujeme, zatímco oni ne, jen protože nám neplní to co chceme my, že oni mají poslouchat nás, zatímco my nemusíme. Takové představy jsou možné pouze v SRDCÍCH bytostí, které se zříkají skutečné lásky a přátelství k sobě a svým bližním jen proto, aby upřednostnily touhu po nadvládě nad svými bližními, tedy pod vlivem vlastní neupřímnosti k sobě v tom smyslu, že marně touží po něčem co sami nabídnout nechtějí, prostřednictvím svých bližních ve výsledku páchají škody jedině na sobě, protože takovou společnost jakou pod vlivem takového subjektivného nastavení tvoří, v takové v karmickém kontextu prodlévají a není z ní jiné východisko, než je ZMĚNA vlastního přístupu. Máme tak příležitost poučit se z uvědomění, že tím, čemu se jakákoliv z bytostí aktuálně věnuje, NEUSTÁLE tvoří realitu, v jaké se NEUSTÁLE nachází. Máme tak příležitost poučit se z uvědomění, že v době, ve které nám samotným dávalo takové jednání smysl se z našeho jednání učily bytosti, kterým již takové jednání smysl nedávalo. Tak můžeme vidět, že poznání vede skrze utrpení a také, že KAŽDÁ bytost směřuje do Poznání Buddhy. Když to víme, proč otálet...

Pokud tedy společně vezmeme v potaz, že jakýkoliv transformační proces má svou dobu zrání, a to, co jsme ve smyslu společenského transformačního procesu sdělili všem poslancům, europoslancům, senátorům, prezidentovi a exprezidentovi, když vezmeme v potaz, že tato sdělení jsou veřejně známou skutečností, a dáme-li to do souvislostí s tím, že způsob srozumitelně vyložené funkce KARMY je již aktuálně věcí veřejně diskutovanou, která se komunikuje jak na našich tak už i na jiných zahraničních univerzitách, jak mezi našimi tak mezi zahraničními autoritami a dáme-li to do souvislostí s tím, jak rychle se mezi sebou bytosti inspirují a sdílí, a dáme-li to do souvislostí s tím, jak funguje vlnová funkce, která sleduje funkci harmonickou, pak v základě zdánlivě na první pohled nic neříkající informace, které byly jednou vysloveny, vyřčeny a řečeny, v karmickém kontextu pracují, tak dochází k uvědomovacím procesům, které ostatní bytosti v jejich evolučním vývoji posouvají, čímž máme výsledek, že KAŽDÁ bytost dříve či později porozumí tomu čemu jsme porozuměli my sami, tzn., že ve výsledku v podstatě ani nezáleží na tom "kdy" se tak stane, protože v našich očích to tak už je.

Přes uvedené stav společnosti přirozeně závisí na ochotě duchovně se vzdělávat a růst, protože dokud budou v této karmické souvislosti převládat nezpracované stíny bytostí, které v budoucí osobě prezidenta spatřují ohrožení svých soukromých ekonomických zájmů, které protože jsou soukromé, jsou automaticky nadřazené nad rozměr sociální, a tedy nad prospěch a přínos společenský, což se ve vnější realitě v konečném důsledku projevuje jako stav celospolečenské skepse a deprese, bude zde projevený stav celospolečenské skepse a deprese přirozeně přítomen. Jakmile si však většinová část karmické souvislosti společnosti uvědomí, že spolupráce ve smyslu a rozměru PŮSOBENÍ SOCIÁLNÍHO... skýtá NEOMEZENÉ možnosti výhod, jednotlivci v ní se následně přirozeně pozvolna začnou raději věnovat budování vztahů založených na Vzájemné Úctě, než aby se nadále utápěli v obavách, jejichž součástí je NEUSTÁLÉ zaměstnávání se TOUHOU po získání nějaké "lepší, inteligentnější a strategičtější výhodě", kterou by bylo možné uplatnit jako "výhodu" nad svými bližními v nastavení, ve kterém taková společnost subjektivně prodlévá, tj. ve sklonu vedení válek ekonomických. Ano, je to pouze nastavení a program, a jak všichni dobře víme, zvyk je železná košile a odložit to, co nám již neprospívá je tak NEUSTÁLOU výzvou nám všem.

Dokud budou takové nezpracované stíny ve společnosti převládat, bude zde přirozeně taková orientace a následné působení na proces volby prezidenta, aby byl do jeho křesla dosazen takový zástupce, který bude zastupovat zájmy soukromé, ne zájmy CELKU. To není něco proti čemu by se mělo v agresivním slova smyslu nějak bojovat, je to něco, na co by se mělo nenásilnou cestou v zájmu VŠECH bytostí a zvláště těch, které takovým sklonům podléhají upozorňovat proto, aby se zvláště tyto bytosti posléze nemuseli opakovaně inkarnovat do světa, který zde vlivem svého nevědomého počínání zanechaly ve stavu neutěšeném, což by posléze přirozeně vedlo k jejich dalšímu putování strastí zatíženou realitou, do které by se jinak dobrovolně, tedy pokud by tu možnost měly, neinkarnovaly. Z uvedeného je patrné, že to co si bytost reálně neodžije a z čeho se reálně nepoučí, to se do budoucna v její realitě nezmění, protože vnější realita KAŽDÉ z bytostí je výsledkem jejího nastavení subjektivního.

Odpovědnost ve smyslu BDĚLOSTI leží tedy na KAŽDÉM z nás, a to NEUSTÁLE, z tohoto důvodu také pracujeme na tom, abychom měnili v přístupu ke světu sami sebe a tu možnost tak přirozeně otevírali i ostatním bytostem v něm, protože pokud se o to KAŽDÝ z nás reálně nezapříčiní, jak bychom mohli očekávat, že ten svět bude navenek lepší, když vlastně to co je ve světě temné nám zrcadlí nezpracované stíny vlastní... A právě za účelem rozptýlení stínů a dogmat ve společnosti považujeme za nezbytné s bytostmi ostatními SROZUMITELNÝ VÝKLAD Poznání Buddhů sdílet a komunikovat tak, abychom v tomto VĚDĚNÍ mohli i nadále nacházet vlastní útěchu, uklidnění a nalezení svého vlastního míru v SRDCI BUDDHY, který tak následně můžeme poskytovat i bytostem ostatním, které o Poznání Buddhů zájem projeví. Kdo neprojeví, ač mu taková možnost byla reálně nabídnuta a zprostředkována, nebude mít přirozeně možnost si zejména po odchodu z tohoto světa posléze stěžovat na to, že byl Buddhovskými Rodinami opuštěn... nebo, že se mu nedostalo včasné opory a podpory... a takové bytosti, které se proti působení Buddhovských Rodin vyloženě postaví, čeká budoucí zrození v takových opuštěných světech a oblastech, ve kterých Buddhové nepůsobí, do kterých členové Buddhovských Rodin nezavítají.

Dal jsem i zvlášť záležet na tom, abych vám, drahé bytosti Světla Poznání, dal do jasnějších souvislostí a kontextu, že nic z toho co jste Čestně a Upřímně pro VŠECHNY bytosti ostatní vykonali nebylo zbytečné a vaše jednání se nikam nevytratí, nejen protože vy svou Dobrou Vůli VYZAŘUJETE, což je Vyššími Bytostmi Světla vnímáno a registrováno, ale také protože i ty bytosti, které na naše MÍROVÉ HNUTÍ působili, třebaže působením protichůdným, jsme právě díky vám SPOLEČNĚ zaujali a právě díky vám a vašemu působení je také společně s vámi oslovili a i těmto bytostem jsme tak SPOLEČNĚ možnost Poznání Buddhů zprostředkovali, čímž jsme je do budoucna ve skutečnosti přímo inspirovali. KAŽDÁ bytost, která poznala, že je v duchovním slova smyslu naplňující prospívat bytostem ostatním, zvláště pak těm, které sami sobě ať už z jakýchkoliv důvodů prospívat nemohou, je už jen vědomí toho, jak právě nyní jednáme a toho, co právě tímto svým jednáním sledujeme, vlastním štěstím. Takové počínání samo o sobě se dá tedy považovat za výhru, která sice nemá atributy výhry světské, ale o to přínosnější pro VŠECHNY bytosti v konečném důsledku je.

Vším uvedeným a rovněž tak i díky vaší podporující zpětné vazbě neříkáme, že jsme pokrytci a že jsme v kontextu dílčím onu prezidentskou kandidaturu nemysleli a i nadále nemyslíme vážně, považujeme ale za nutné poukázat na rozdíl mezi způsoby přístupu bytostí, které sledují výhradně zájmy soukromé a bytostí, které třebaže i nadále pracují na vlastním duchovním zdokonalování nejsou v duchovním, a tedy mentálním slova smyslu natolik zatížené a zaměstnané hmotou a statky světskými, aby neměly nadhled a aby jim proto, nedej Bože, byly na překážku bytosti ostatní a tyto jim vyloženě vadily. Naopak, vše je Učení. I nadále platí, že jsme obyčejní, křehcí a zranitelní lidé SRDCE, což nepovažujeme za naší ostudu a slabost, ale naopak, kdy právě pro tento opak paradoxně disponujeme schopností uznávat křehkost a zranitelnost ostatních lidí i bytostí, které mají v našem SRDCI své místo a to i přesto, že ne se všemi musíme hned nutně ve všem souhlasit, protože jedna věc je utrpení ostatních bytostí nazírat a respektovat a věc druhá je volit si je dobrovolně za svůj životní standard, když nám takové utrpení smysl již nedává. I nadále se neštítíme jakékoliv přirozené práce, třeba se dřevem, hrabání se v hlíně na zahradě vnímáme jako spojení kořeny a zejména pak s Matkou Zemí, které vděčíme za vše, čeho se nám zde dostává a kterou proto také milujeme. Šlapání zelí či kydání hnoje nám rovněž tak nevadí a nestojí za námi žádná finanční skupina.

I když je to doposud pro bytosti příliš hmotou zatížené nepochopitelné, jsme skutečně aktivisté, kteří pracují na bázi vlastní subjektivní ochoty k činnosti dobrovolnické, která sleduje zájem VŠECH bytostí. Naší prezidentskou kampaní jsme tedy nesledovali a sledovat ani nikdy nebudeme zapojení se do nějaké rvačky o mandát. Kandidaturu našeho týmu si lze představit jako člověka, který se rozhlíží po práci, která by mu dávala hlubší smysl, ve které by se mohl společensky realizovat a angažovat, a za tím účelem prostřednictvím kandidatury našeho týmu otevírá komunikaci s možným budoucím zaměstnavatelem (v tomto případě by to měl být lid našeho národa), aby ho teprve poznal a teprve zjistil, jak si v karmickém slova smyslu stojí na úrovni vztahů a jaké jsou podmínky případné spolupráce a zda je vůbec na úrovni rovnocenného partnerství taková spolupráce reálná. Z naší strany jde tedy spíše o návrh partnerství ve smyslu reálné ochoty poskytovaní našich služeb v podobě péče o národní zájmy, pokud by se tedy zaměstnavatel kolektivně usnesl na tom, že by to pro něj mohlo být přínosem. V takovém případě, že by zaměstnavatel dospěl k závěru, že naše služby nepotřebuje, nebo se nepostaral o to, aby se nad naším možným přínosem reálně zamýšlel, si nijak zle ani špatně nevysvětlujeme, velmi dobře si uvědomujeme, že té skutečné práce, která je v zájmu VŠECH bytostí ostatních zbude vždy dost, nikdo se do ní zvlášť nehrne a už vůbec se o ní nikdo nepere. Z naší strany proto nešlo a ani nikdy nepůjde o touhu po moci, ale o normální nabídku vykonávání zaměstnání tak jako u každého, kdo se neštítí práce o projev ochoty k převzetí odpovědnosti, v případě prezidentského mandátu tedy v širším sociálním kontextu.

Nyní se domnívám, že je zřejmější, že kandidatura jakékoliv Probuzené Bytosti na post prezidenta je zde bez ohledu na výsledek v konečném důsledku od toho, aby se bytosti v daném společenství mohly inspirovat možnostmi dosud nepředstavitelnými, aby se taková inspirace stala jednotlivcům v daném společenství výzvou a jako taková vedla k rozvoji vlastního osobního duchovního potenciálu, aby tak byly bytosti daného společenství podporovány v tom, aby své vlastní kvality duchovní, a tedy rozměr sociální povýšily nad sklony podléhat pobídkám protichůdných temných sil, které KAŽDOU bytost, která jim podléhá, stahují do psychologicky nepříjemných stavů, aby se tak stalo srozumitelnější, že reálný duchovní růst a evoluční vývoj každého jednotlivce ve společnosti následně přirozeně vede k pozvednutí duchovní úrovně celé společnosti, která přímo souvisí s kvalitou života v takové společnosti, aby se stalo přirozeným, že duchovní autority, které neúnavně připomínají: Lásku, Moudrost, Nezměrnou Milost Boží a Harmonii, mají být přirozenou rovnováhou v podobě odpovědi světu výhradně ekonomicky zaměřenému, protože spánek v podobě pouhého náboženského vyznávání kultu peněz sám o sobě k vyššímu soustředění se na lepší podmínky pro život, a tak ani ke štěstí osobnímu nevede. Pokud je jakýkoliv obyčejný člověk z lidu za postoje, které jsou pro lidské a pro sociální, které ve své křehkosti a zranitelnosti komunikuje vysmíván a ponižován, pak je nutno konstatovat, že z pohledu Božích Zákonů a PRINCIPŮ jsou vlastní zásluhy dobra takových bytostí, které ho ponižují a zesměšňují v kontextu sociálního přispívání společnosti jako CELKU doposud nepatrné.

Upřednostňování výhradně soukromých zájmů, tj. pudovosti před službou Lásce, Moudrosti, Nezměrné Boží Milosti a Harmonii znázorňuje snímek s názvem "Jibaro", což je označení pro barbara či divocha. Hlavní postava je součástí vojenské družiny (jinak také karmické vazby), která má za úkol doprovázet a chránit své duchovní autority. Členové této družiny jsou ale příliš duchovně, a tedy morálně zesláblí, než aby v SRDCI svém reálně chránili a ctili kvality: Lásky, Moudrosti, Nezměrné Boží Milosti a Harmonie. Když skupina dorazí na místo, na kterém prostřednictvím mámení leskem obrovského bohatství magicky působí démon, vojáci jeho lákadlům podlehnou. To si nejprve vyžádá smrt všech duchovních autorit této skupiny, bez kterých se vojáci stanou ještě zranitelnějšími a pro démona smrti dostupnějšími, což má ve výsledku za následek smrt všech ostatních členů družiny, až na jednoho, do kterého se démon zamiluje. Jak vidět ani sám démon není všemocný, protože on sám ve své slabosti podléhá lesku touhy po vnější lásce, kterou ve svém SRDCI nenalézá proto, protože ji sám neposkytuje. Tato vlastní těžká KARMA, a tedy subjektivní prokletí démona spočívá ve vlastní nevyrovnanosti - čím více démon podléhá sklonům vábit ostatní bytosti na příslib něčeho, co reálně neposkytuje, tím více je ze svého jednání smutný a nešťastný, tím více sám sobě ubližuje a své utrpení prohlubuje, a tím více vlastním deficitem lásky trpí. Tedy paradox, ve kterém "čím víc démon uchvátí a má", tím víc je svým zoufalstvím obtížen, a tím vzdálenější mu možnosti vznešených stavů lásky a štěstí jsou. Vzhledem ke skutečnosti, že démon škodí zejména sám sobě, a tedy hluboce trpí, není to osobní, nejedná tedy proti někomu "naschvál", tak jak jedná, jedná protože doposud žádné jiné způsoby jednání nepoznal. Démon si ve svém prokletí připadá TOLIK MOC osamělý, a proto je naprosto přirozené, že TOUŽÍ po lásce. No jo, ale touha po nadvládě a dominanci nad bytostmi ostatními znamená absenci možnosti přístupu k lásce. Tato ROZPORUPLNOST v subjektivitě démona má za následek jeho slabost a zranitelné místo, kterým je démonova TOUHA po lásce, a čím méně se mu lásky díky vlastnímu negativnímu působení nedostává, tím více je démon slabší v možnosti TOUZE po vnější lásce odolat. Tato nezpracovaná démonova touha na okamžik zvítězí a stává se tak silnějším, než on. Démon tak pod vlivem zaujetí vlastním chtíčem po naplnění a uspokojení (podobně jako v předchozím případě vojáci) nevnímá, zda je ta vnější láska reálná, a tedy reálně opětovaná. Démon tak paradoxně čelí té samé situaci, které vystavil všechny ostatní, ale s tím rozdílem, že on v hlavní postavě vidí možnost "získání lásky", zatímco ostatní viděli v postavě démona možnost "získání bohatství", za které je možné koupit si lásku...? Jak vidět, "mít" ještě neznamená "vlastnit" a není všechno zlato co se třpytí... Jak také vidět, že i démon, který "má na svědomí své oběti", se rovněž tak stává obětí svých obětí, tedy KARMY , a tedy svého vlastního subjektivního nastavení. Když hlavní hrdina zjistil, že si důvěru démona získal, pokusil se démona zabít a okrást. Démona to paradoxně VELMI rozčílilo, přitom on sám s bytostmi ostatními jedná stejně..., "zavři oči brouku a šmik". Hluboké subjektivní utrpení démona, který si připadá ještě více zrazený a opuštěný než byl předtím, který se proto nachází v křečovitém rozpoložení svých agresivních nářků a kvílení, je tedy prosté špetky sebereflexe. Tak vlastní charakterové příčiny KAŽDÉ bytosti střídají zakoušení reality v podobě subjektivních následků - KARMA. Démon se tedy podle všeho (bohužel pro démona i pro ty, kteří se s ním setkají příště), z této své zkušenosti nepoučil, což do budoucna povede k vlastnímu egocentričtějšímu sebepřesvědčení démona o tom, že otevřít se lásce vede následnému zklamání, pročež se démon může ještě více utvrdit v rozhodnutí "nebudu se přece otevírat lásce, když za to vždy přijde trest a já tak opět musím čelit svému zklamání". Je však zřejmé, že dokud sám sebe démon ve svých způsobech nezmění tak, že jeho láska bude opravdová ve smyslu "přeji si lásku všem bytostem poskytovat" (což je rovněž tak jediná možnost, aby byl sám schopen lásku přijímat, protože Milost Boží může obdržet jen ten, kdo své SRDCE uchovává NEUSTÁLE OTEVŘENÉ), lásku bude i nadále OMYLEM považovat za pouhý chtíč ve smyslu "já lásku pro sebe chci - ať mi jí ostatní dávají", a tak se démon bude ve smyčce svého vlastního nastavení opakovat, protože po delší době zase po lásce, kterou ze svého SRDCE démon sám reálně neposkytuje, opět ZATOUŽÍ. Pro ty, kteří se s démonem příště setkají je vhodné, aby se nejprve zajímali jak o to, jakým konkrétním způsobem démon subjektivně trpí, tak o původ bohatství, kterým disponuje, aby tak zjistili, že si je získal právě tím, že neváhal své předchozí oběti obětovat. Je možné, aby někdo, kdo své bližní vědomě obětuje, zakoušel lásku? Při takovém uvědomění zajde na nelidsky získané bohatství chuť, protože je zřejmé, že démon, který pro bohatství neváhal obětovat bytosti jiné, nebude váhat obětovat bytosti další, čímž se dostáváme k symbolu našeho Milosrdného Pána Ježíše Krista na kříži, který sem přišel z toho důvodu, abychom my ostatní dostali MOŽNOST se mezi sebou navzájem (pro hmotu a zdroje v podobě iluzorní představy bohatství) již neobětovat. Pokud by démon lásku poskytoval nezištně, nebyl by démonem, nemusel by být zakletý a nemusel by do svého prokletí zatahovat bytosti ostatní, ale odpovědnost mají tak jako vždy VŠICHNI účastníci zájezdu. Na tom je vidět, že KAŽDÁ bytost je odpovědná za svůj duchovní rozvoj a za své vlastní Prozření Sama a neměla by se spoléhat na někoho, kdo o svůj duchovní rozvoj nestojí. Démon pod vlivem vlastní KARMY tak nemá jinou možnost, než inkarnaci za inkarnací v tom, čemu se k vlastní škodě věnuje, pokračovat, do okamžiku, kdy se setká s jedním z laskavých Buddhů, který mu prostřednictvím výkladu Poznání Buddhů Udělí Milost, čímž ho z vleku vlastní KARMY Osvobodí.

S motivací láskyplnou mi nyní dovolte obecnou kritiku obyčejných a slušných lidí, kteří sice svá SRDCE na pravém místě mají, ale u kterých se neustále setkávám s vyhýbavým postojem (který se odmítá na obecné společenské odpovědnosti spolupodílet), že "politika je špatná", že "politik není člověk, ale lidský odpad", že "politika se dělá jen pro peníze a kdo se jí věnuje je proto zákonitě špatný" anebo "že člověk je od povahy slabý a politika proto každého zkazí". S tím, že všechny bytosti vlivem pobytu v dočasné tělesné schránce čelí obecným lidským slabostem souhlasím, ale jinak s takovými postoji souhlasit z PRINCIPU nemohu, jednoduše protože pokud bych souhlasil, znamenalo by to kromě všeho možného například také to, že souhlasím s tím, že zakladatel a otec našeho národa pan Tomáš Garrigue Masaryk všechno to, co pro náš národ, a tedy i konkrétně pro mne udělal, vykonal jen proto, že je to špatný člověk, kterého politika zkazila, protože v době jeho působení zde upřednostňoval své vlastní osobní zisky a prospěch před všeobecně prospěšnou celospolečenskou VIZÍ, což si nemyslím a s čím z PRINCIPU nesouhlasím. V uvedeném kontextu by otázka na každého jednotlivce v národě, který se za součást tohoto národa považuje, tedy měla znít: "Sloužil snad pan Tomáš Garrigue Masaryk mocnostem pekelným, kterým svou rodinu i celou sociální strukturu pro své vlastní egocentrické zájmy bezohledně obětoval anebo pan Tomáš Garrigue Masaryk ve skutečnosti láskyplně pro své bližní obětoval své osobní pohodlí a komfortní zónu proto, aby mu nakonec na sklonku života mohlo být přirozenou satisfakcí, že zde pro příští generace stav světa zachovává v takové podobě a hlavně v takovém pořádku, v jakém by si on sám přál, aby zde zachován byl, až se do něj bude opakovaně ve své další inkarnaci vracet?" Otázkou tedy tak jako VŽDY zůstává, kterého vlka živit, zda vítězí vlastní výmluvy a vlastní pohodlnost ve smyslu neochoty změnit své vlastní zlozvyky jako například ten, že více inteligentnější je myslet na to jak být "úspěšný a bohatý", i když všichni dobře víme, že rubáš ani rakev kapsy nemá, než na to, že skutečné štěstí, naplnění, a tedy reálné bohatství jak tohoto, tak světa budoucího, lze nalézt v budování vztahů založených na Vzájemné Úctě, tzn. v rozměru sociálním, společenském a univerzálním.

Když vám bude někdo tvrdit, že politika je špatná, zajímejte se o to, zda ten někdo není někým, kdo se chce z vlastní dílčí odpovědnosti za společnost, na které se svou přítomností spolupodílí, vyvléct, kdy pokud ano, už toto tvrzení samo o sobě je aktem politickým. Takový člověk není žádný hlupák, stav věcí tohoto světa si VELMI dobře uvědomuje a uvědomuje si tedy i to, jak náročné a nedoceněné je, když se někdo věnuje politice charakteru sociálního. Člověk, který o sobě dobře ví, že si prací, která je v zájmu VŠECH bytostí ostatních vlastní ruce špinit nechce, čeká v tom lepším případě na příležitost, aby v okamžiku, kdy čelíte běžným neúspěchům a zklamáním, které jsou součástí hry s názvem "život" přispěchal, abyste mu potvrdili, že to, do čeho jste se pustili, "nemělo smysl" a že "on to přece říkal už předem", a tedy to "věděl", v případě horším nedokáže se svým vlastním špatným svědomím vydržet, a tak ani nemůže jinak, než komukoliv hanit cokoliv mu překáží ve vlastním ubezpečení se o tom, že ten jeho svět je "ještě svět v pořádku". Každý ať si zvolí takový postoj, který mu přinese štěstí. Politika charakteru sociálního je skutečná, a to znamená, že se nedělá z vypočítavosti, ale z PRINCIPU, tj. v SOULADU s Božími Zákony tak, jak to činil právě pan Tomáš Garrigue Masaryk. Nenechte se proto nikým zmást a nenechte se od nikoho přesvědčit k tomu, abyste jeho postoj bez předchozí revize (zda se věnuje politice SRDCE, či politice ega) převzali, protože naše ledabylost by v tomto ohledu mohla znamenat začátek cesty do pekla, a to by znamenalo konec Milosti Boží. 

Pan prezident Václav Havel v jedné ze svých životních etap prohlásil: "Nemůžeme tu jen tak sedět jako nějací buddhové a nic nedělat." Vzhledem k blízkému přátelství pana Havla s Dalajlámou tím mohl otevřeně vyjádřit svůj nesouhlas se životním postojem svého přítele, kterého měl přirozeně přesto všechno co se od něj naučil v úctě, ale právě pro uvedené se dá říct, že pan prezident Václav Havel byl jako Bytost Probuzená rovněž tak učitelem Dalajlámovým, protože jedna věc je praxe soucitu, prostřednictvím které poskytujeme vlastní ochotu rozumět tomu, proč ty či které bytosti ve svém aktuálním vývojovém stádiu na základě svého aktuálního subjektivního utrpení aktuálně jednají tak jak jednají, protože jednat jinak ani nemohou (Danost a Takovost) - a taková bytost, která ochotu k uvedené praxi rozvíjí, samu sebe od vlastních subjektivních stavů Závisti, Žárlivosti, Chamtivosti a Nenávisti Osvobozuje - a věc druhá je trpět představou, že poskytovat soucit sobě i bytostem ostatním znamená s takovým jednáním trpících bytostí při setkání s nimi souhlasit, nechat takové jednání bez povšimnutí a nekomunikovat je. I když pan prezident Václav Havel sám sebe neustále konfrontoval tím, zda bylo možné něco v té či které situaci udělat lépe, než to možné bylo, tak co se Dalajlámova přístupu k životu týká, byl nekompromisní a nikdy jej do svého života nepřijal.

Další skutečností je, že pan prezident Václav Havel často rozjímal nad skutečností, že tak jako KAŽDÝ dříve či později dočasnou tělesnou schránku opustí, a podle všeho právě proto věděl, že čas prodlévání v tělesné schránce, který je tělesnou schránkou vymezen, by měl být naplněn nabíráním duchovních, a tedy evolučních zkušeností, což znamená uvědomění, kterým pan prezident Václav Havel disponoval: "Pokud stvoření tělesné schránky zahrnuje rovněž tak její opětovný zánik, pak platí, že každé zaměstnání je ve skutečnosti prosté smyslu a významu, ale právě protože si to uvědomuji, jednám paradoxně tak, abych dal prostřednictvím naplňování PRINCIPŮ Božích Zákonů svému životu duchovní rozměr a smysl." Na skutečnost prosté smyslu a významu ve svém veledíle "Labyrint světa a ráj srdce" poukazuje rovněž tak náš velikán a myslitel Jan Ámos Komenský, jehož přínos tomuto světu je nezměrný.

V době pana prezidenta Václava Havla bytosti, které za své vlastní životy odpovědnost převzít odmítali tak, že rovněž tak odmítali vlastní aktivní spoluúčast na politice charakteru sociálního, zatímco "lepší svět" by si přáli, plakali za tatíčkem zakladatelem panem prezidentem Tomášem Garrigue Masarykem. Pan prezident Václav Havel proto často říkával: "Všichni by chtěli Masaryka, ale nikdo nechce být jako on." Malost nazýval "čecháčkovstvím", ale přirozeně si uvědomoval, že sklony k lidské malosti netrpí jen Češi, a tak bratrům Slovákům může být útěchou, že tento Čech o rozdělení Československa nestál a na své bližní byl ve smyslu aktivní sociální konfrontace tak jako na sebe přísný, a tedy je rozhodně nešetřil.

V dnešní době mnohé bytosti, které si sociální rozměr pana prezidenta Václava Havla uvědomují, pláčou za ním, ale vlastní sebereflexi a posléze vlastní sebekonfrontaci ve smyslu ochoty transformovat se ze zakletých podivuhodných postav a charakterů, které sledují výhradně zájmy soukromé, do bytostí lidsky i pohádkově obyčejných a laskavých, odmítají. Vlastní duchovní transformace znamená zkrocení sebe a zmírnění ve vlastním náboženském vyznávání kultu peněz na úrovni jednotlivce a aby se taková transformace mohla stát reálnou, je na místě změna Celoplanetárně kolektivní, což znamená nostalgický a definitivní konec epochy klanění se zlatému teleti a jeho upřednostňování před tím, co nás činí bytostmi duchovními.

Velmi aktivní jsou naopak takové bytosti, které se OMYLEM domnívají, že za své životy odpovědnost přebírají tím, že sami sebe veřejně degradují na úroveň samostatného kritizování životních osudů bytostí ostatních bez ochoty na jejich životě cokoliv ocenit. Ano vím, uvědomuji si, že kdokoli může říct, že právě to jsem já, ale po všech svých zkušenostech si říkám, že i kdybych byl výzvou byť jen jednomu z vás, stálo mi to za to. Společným rysem bytostí, které se věnují pouze kritice a laskavou činnost tvůrčí v zájmu ostatních jaksi taksi vynechávají, je neúcta k vlastnímu životu, a proto absence základní úcty k životní cestě KAŽDÉ jediné bytosti, proto nemohou jinak, než že naprosto chladně tak jako roboti anebo automatické zbraně bez kouska citu, lásky a něhy ve svém SRDCI, ze všeho možného úžasného a krásného na tomto světě (světe div se) sami sebe zaměstnávají sběrem dat z jakýchkoliv zdrojů (vůbec nejlepší jsou ta "nechtěná" odhalení), přejímáním takových dat jako pravd definitivních, jejich přežvykováním bez vlastní ochoty k rozvíjení citu ke kritickému myšlení, jejich konzumací a jejich následným vracením zpět do veřejného prostoru, kdy daný obsah je posléze obohacen o militantní názor, který se v podstatě opakuje: "Každý, kdo je ve své minulosti spojen s někým, koho takový aktivista-přežvýkavec dle posbíraných dat - bez ohledu na to, kdo a za jakým účelem taková data nejprve navrhl, vyprodukoval a posléze do éteru vypustil - vyhodnotil jako odpovědného například za předchozí národní selhání, a tedy za společensky špatného a nepřijatelného, je třeba hanit a ideálně eliminovat, včetně každého, kdo ho pro jeho vlastnosti v jeho nelehké životní situaci třeba i oceňuje právě proto, že si kontext oné situace uvědomuje."

Zde je nutno konstatovat, že bytosti tohoto charakteru si ani ve snu nepřipouštějí, že svým přístupem mohou někomu, kdo si vyloženě přeje, aby byla společnost znesvářená, docela dobře posloužit. Takové bytosti například neváhají svést karmickou odpovědnost všech bytostí v národě na jediného člověka. Jak to ale souvisí například s nevinností člověka, který je bezelstný a možná i božsky naivní, a proto v bytostech ostatních přirozeně to, co sám v sobě nemá, nepředjímá, a proto si podává ruku s každým a na potkání? Nad tím se aktivista-přežvýkavec přirozeně nezamýšlí a už vůbec si nepřipouští a následně tedy ani neuvědomuje, že svými militantními postoji v širším společenském a karmickém kontextu jedná na svůj vlastní úkor. Minulost naprosto každého je nějakým způsobem nějak spjata s někým "společensky nepřijatelným", proto přece zatím nežijeme v Ráji, ale na Planetě Matka Země a přát si někoho měnit tím, že my sami budeme agresivní, nás do Ráje přirozeně nedostane. Zde je rovněž tak na místě připomenout to, co praví Vznešený Buddha Šákjamuni zvaný GAUTAMA: "K dobyvateli přijde dobyvatel." V konkrétním případě pana prezidenta Václava Havla je namístě, aby si jednotlivci v národě přiznali svou vlastní spoluúčast, a tedy rovněž tak odpovědnost za vše co se v jeho přítomnosti odehrálo, protože se to odehrálo za účasti, a proto se souhlasem všech účastníků zájezdu. To znamená, že jde o odpovědnost VŠECH jednotlivců v národě, a ne že vlastní odpovědnost přehodíme na hromosvod, který se nám hodí, abychom se svému vlastnímu špatnému svědomí vyhnuli, abychom výhybkou odklonili tu tíhu a břímě, kterou nechceme nést, abychom náhodou nedostali možnost se ze své zkušenosti poučit a vést reálnou diskusi. Vážně se spokojíme s povrchním chytračením...? A co si o nás potom mají myslet ve světě...?

Aktivista, který nerozvíjí kritické myšlení, není aktivista v pravém slova smyslu a rozpoznáte ho tak, že jakmile se objeví nová informace (což se děje nepřetržitě, protože jejich účelová výroba je nepřetržitá), bez ohledu na její původ se na ni vrhne tak jako dítě na čokoládu, které na vlastní zkažené zuby či budoucí obezitu nehledí. To všechno jen protože i na tomto způsobu přístupu k vlastnímu životu je možné si budovat u bytostí povrchních "renomé", tedy pokud bude první, kdo danou informaci bez ohledu na sebe, a tedy i bytosti ostatní "přijatelným" způsobem zprostředkuje. Hlad po povrchní představě úspěchu pohání bytosti těmito sklony zatížené a společenským blahem nedomazlené. Kdo to kdy ale slyšel, že to co je rychle, povrchně, a tedy lacině horkou nití ušité, je také kvalitní...? Když se ale současně zamyslíme nad tím, co všechno je člověk ochoten konzumovat za potraviny ve smyslu jejich kvality a když si připomeneme slova našeho Milosrdného Pána Ježíše Krista: "Ne jenom z chleba je člověk živ.", tak zase tak zvláštní mi to nepřijde a neříkám, že to co píšu vám nepíšu také sám sobě...

Všichni přece dobře víme, jak snadné je bytosti ostatní kritizovat, protože takové zaměstnání člověku poskytuje podivuhodně zapáchající uspokojení, které se sice na první pohled tváří jako reálně odvedená práce, ale slovy Vznešeného Buddhy Šákjamuniho zvaného GAUTAMA jde však pouze o zbytečné tlachání, které dává člověku, bohužel pro něj, zapomenout na společenské povinnosti vlastní, aby se náhodou nemusel sám reálně zapojit a být v zájmu bytostí ostatních aktivní, třeba jen svým nastavením a ochotou budovat spřátelenou společnost, která o VŠEM vede dialog. Poskytování takové ochoty by však mohlo znamenat absenci konfliktu a absence konfliktu by se mohla navenek jevit jako absence názoru a absence názoru by se mohla navenek jevit, že nejsem dost inteligentní... otázkou tedy zůstává, zda člověk sem tam není obětí svých vlastních či převzatých názorů, kterých se drží jen proto, aby si před ostatními nepřipadal hloupě. A může někdo, kdo sám se sebou takovou hru hraje, diskusí, která je v zájmu ostatních, reálně přispívat? Kdo rozvíjení vztahů založených na Vzájemné Úctě vynechává a opomíjí jen proto, aby upřednostnil výsluní ega, které nemá reálnou povahu, ten nemůže být reálně spokojený a šťastný, reálně spokojený a šťastný může být jen někdo, kdo má sebe i lidi ostatní opravdu rád, což znamená, že je tu pro ně rád skutečně, ne jen na oko, což se na člověku přece pozná. Všechny ostatní pohnutky jsou od vlastního štěstí, a tedy od vlastní spokojenosti zavádějící. Nic proti kritice, která je sama o sobě ve smyslu evolučního vývoje jedince v pořádku, protože nám pomáhá napravovat naše vlastní chyby, ale co se týká kritiky bytostí ostatních, jedinec by měl bytosti ostatní kritizovat pouze za účelem jim prospívat (ne za účelem zesměšňování a ponižování, aby sám sebe tímto podivuhodným způsobem ubezpečil o své výjimečnosti) a aby si mohl být každý z nás svým přínosem pro společnost jistý, měl by tak činit teprve tehdy, kdy je za ním samotným v kontextu práce v zájmu všech bytostí ostatních vidět něco na minimálně takové úrovni, kterou se odvažuje kritizovat. Jinak se tomu říká schopnost sebeovládání. Kdo kritizuje zatímco schopností sebeovládání nedisponuje, věnuje se aktivitě, kterou ubližuje sám sobě.

Pokud se bytost uchyluje ke kritice někoho a něčeho, zatímco ona sama o sobě dobře ví, že svou vlastní ochotou k duchovnímu růstu ve smyslu trvalé a postupně narůstající ochoty k činnosti a aktivitě dobrovolnické, a tedy sociální, ze které neplynou žádné světské výhody, reálně nepřispívá, jde ve skutečnosti o bytost, která ve smyslu uvedeného kontextu přispívat reálně ani nechce a odmítá, protože by to právě znamenalo deficit toho, čím se ke své vlastní škodě falešně uspokojuje, a tedy opuštění vlastní komfortní zóny. Takové jednání není nijak osobní, a proto ani proti někomu konkrétnímu namířené, jde výhradně o vlastní subjektivní nastavení té či které bytosti, která svou vlastní hodnotu naprosto přirozeně odvozuje od svého SVĚDOMÍ, což je přirozený zákon kompenzační jinak také nazývaný KARMA. Na uvedeném jasně vidíte, že SVĚDOMÍ jinak nazývané KARMA se týká bytosti KAŽDÉ.

Na uvedeném je rovněž tak vidět "proč" a také "jak snadno" (a ve smyslu zříkání se své vlastní Důstojnosti řekl bych až ledabyle) vznikají nadbytečné informační toky, jinak také nazývané "pomluvy". Protože bytosti ve své vlastní evoluční vývojové fázi sami sobě prostřednictvím vytváření a šíření pomluv nijak neprospívají, KAŽDÝ Buddha je rovněž tak označuje jako "zbytečné tlachání", jednak protože ve skutečnosti jde jen o otevřenou demonstraci vlastního špatného SVĚDOMÍ bytostí, které se k nim uchylují a jednak protože takové způsoby k trvalému vnitřnímu naplnění, a tedy k vlastnímu štěstí osobnímu nevedou. Ke štěstí vede, Bohu Díky, POUZE takové jednání, které je v zájmu VŠECH bytostí ostatních, to znamená jak samotná představa o takových skutcích, tak vlastní rozhodnutí o tom je také reálně vykonávat a v neposlední řadě také reálná aktivita, které je k vykonávání takových skutků zapotřebí. Takové bytosti, které se však sněním o vznešených skutcích ve svých představách pouze uspokojují... štěstí z plodů za skutky reálně vykonané, a tedy odvedené... přirozeně ani zakoušet nemohou. To ale neznamená, že v budoucnu nemohou.

Rozpoznat pomluvu od informace, která je VŠEM bytostem ostatním reálně prospěšná, lze snadno, stačí se naučit sledovat MOTIVACI toho, kdo COKOLIV sdílí. Tuto MOTIVACI je možné sledovat VELMI snadno, stačí se naučit v duchu se ptát: "Proč ten, kdo něco aktuálně říká, to něco říká? Říká to snad proto, aby byl ostatním bytostem přínosem? Nebo to říká, protože tím sleduje vlastní osobní prospěch? Nebo to říká jen protože mu leží v žaludku bytosti, které bytostem ostatním reálným přínosem jsou a bytost, která je sama se sebou v nesouladu na obyčejně a lidsky milující bytosti žárlí, protože takové bytosti spolu sdílejí pravdu a lásku, po kterých bytost, která své SRDCE Otevřít odmítá ve své rozporuplnosti paradoxně touží, ale protože své SRDCE otevřít odmítá, do vzájemného sdílení radosti se reálně zapojit nemůže?" Pokud se takto budete ptát, budete rozvíjet kritické Nazírání a Uvažování a díky tomu budete Nezaujatě Rozlišovat MOTIVACI, kterou tak VŽDY naprosto bezpečně Rozpoznáte.

Rád bych vám také nabídl možnost podívat se na pomluvu jako na svého možného přítele. Říká se, že pomluvu si reálně musíte zasloužit, ale víme, že taková výslužka v podobě polopravd a vyložených nepravd nemusí být vždy příjemná. Když to ale vezmete do důsledku, fyzicky příjemné ve své podstatě není například ani otužování, sauna anebo sportování, když ale víte, proč je dobrovolně podstupujete, zaujímáte k podobným aktivitám jiný postoj. A podobně můžete přistupovat k pomluvám o vás, berte je jako otužování, nebo jako sport, je přece přirozené, že čím více otevíráte své SRDCE světu a celému universu, tím více bytostí znáte a s čím větším počtem bytostí komunikujete, tím silnější reakci takového karmického klastru získáváte, a když vezmeme různé evoluční vývojové fáze všelijakých bytostí ze všemožných koutů vesmíru a reality, kdo říká, že taková zpětná vazba musí být vždy a za všech okolností taková, jakou si ji přejeme? Když se takového přání zřekneme, zjistíme, že kvalita dané komunikace může být VŽDY dle přímé úměry jen taková, jak samu za sebe zakouší bytost, která ji z úrovně své subjektivity a z úrovně svých karmických vazeb zakouší, ne jiná.

Co nás tedy pomluva učí? Učí nás, že pokud jdeme vědomě světu naproti a víme, že zpětná vazba JAKÉHOKOLIV druhu a charakteru je v takovém případě naprosto přirozená, pak s ní počítáme a jako pomluvu, kterou bychom si zbytečně přáli svůj život otravovat ji vůbec nevnímáme. Namísto toho se prostřednictvím JAKÉHOKOLIV projevu učíme Nezaujatému Nahlížení toho, jak samu sebe zakouší bytost, která si s námi přeje navázat komunikaci a my tak máme možnost její situaci zkoumat a z ní se učit. Ve svém vlastním zájmu se tak učíme JAKOUKOLIV bytost i způsoby její komunikace vnímat dle její skutečné povahy, a ne dle způsobu, který si na sebe často my sami rádi vymýšlíme, třeba protože dosud nacházíme zalíbení ve sklonech k vlastnímu subjektivnímu sebetrýznění. Čímž říkám, že pokud nám k tomu, abychom si bolest my sami působili pomluvy vyhovují, měli bychom si to přiznat a nedělat, že za ně v podstatě nejsme rádi.

Pomluvy nás dále učí, že bytosti NEUSTÁLE vytvářejí a NEUSTÁLE šíří jakýkoliv druh informačních toků dle fáze jejich subjektivního rozpoložení, a tak jak aktuálně jednají by jednaly i v případě, že by se v jejich přítomnosti na našem místě aktuálně nacházela bytost jiná, činili by tak i nadále, na nás reálně nezávisle, za to na svém vlastním subjektivním rozpoložení - tedy KARMA - závisle.

Pomluva je rovněž tak ideální nástroj, který testuje kvalitu našich vztahů, respektive tedy našeho vlastního vztahu se sebou. Slabší povahy komfortní zónu, která mnohdy reálně souvisí s možností zachování si vlastního holého života ve smečce, neopustí, je pro ně důležitější než vy a vaše vlastní odpovědnost za to, že jste se právě rozhodli pro hloubkový průzkum sebe sama i společnosti, ve které se aktuálně karmicky odvíjíte. Budiž vám útěchou, že nikdo to vážně nemyslí zle, v předchozích zkušenostech s vámi to samé zakoušel ten, který se na podobný průzkum vydal před vámi. Kouzlo "odklonu" těch, kteří vám "nerozumí", nebo spíš vědomě nechtějí, spočívá v tom, že střídá "příklon" a do vašeho světa vstupují bytosti, které se rozvíjet chtějí a vy si je přejete poznávat a zkoumat, abyste nabírali nové zkušenosti přejete si spolu interagovat, což jste v omezenějším rámci prodlévání ve svém subjektivním nastavení nemohli. Je dobré si to uvědomit, protože pokud si to neuvědomíte, budete se zaměstnávat nostalgií, namísto prací, pro kterou jste to všechno podstupovali. Ne že by nebyly stavy deprese a jejich zkoumání součástí duchovního růstu, není v nich ale třeba setrvávat zbytečně dlouho. Jedna věc je totiž psychickou či fyzickou bolest zakusit a prožít, a věc druhá je přát si je zbytečně držet a brzdit tak sebe v dalším vývoji. Jak si tak svou vlastní zkušenostní praxí s mnohostí všelijakých bytostí a vztahů s nimi postupujete, pomalu ale jistě zjišťujete, že právě jejich prostřednictvím této praxe sami sebe od vlastních nečistot očišťujete. Najednou rozumíte tomu, že kdo se po té samé Cestě nevydá, ten sám sebe neočistí, a pokud ne, ustrne ve vývojové stagnaci. Uzavřu tím, že čím víc vlastních subjektivních zkušeností s bytostmi všeho možného druhu a původu máte, tím víc si uvědomujete rozdíly mezi tím "co je to utrpení" a co je to "štěstí", díky čemuž si v tom dokážete udělat JASNO a díky tomu v tom JASNĚ ROZLIŠOVAT. Schopnost tohoto ROZLIŠOVÁNÍ vám umožní volit si ve svém budoucím životě pro vás šťastnější způsoby prodlévání v realitě, což samozřejmě není bez vlastních reálně prožitých zkušenostech možné.

Na pomluvu se tedy reálně můžete podívat podobně tak jako na svého přítele strach, který zde není od toho, aby vám ublížil, ale podobně tak jako je kontrolka u nádrže v autě od toho, aby vám pomohla JASNĚ rozpoznat co je třeba udělat, pokud si přejete v cestě dál pokračovat, jde tedy o výzvu k reakci, ne k paralýze. Všimněte si, že na tom, na čem vám nezáleží, o to se nebojíte, a to tedy znamená, že strach je ukazatel toho, čemu se aktuálně věnovat chcete jako něčemu, na čem vám záleží. Mnoho bytostí však neví, že pokud strach zneužijí k tomu, aby se jím nechaly dlouhodobě paralyzovat, pak se z místa této křeče reálnému řešení dané otázky, kterou je třeba s ohledem na sebe řešit, nevěnují, jejím všemožným odkládáním, což je mnohdy omylem za řešení považováno, řešení samotné pouze oddalují. To samé platí pro bytosti, které zastrašování a vydírání bytostí ostatních zneužívají proti sobě, protože se tím ve skutečnosti oddalují řešení jejich vlastní subjektivní krize, která tkví v přesvědčení, že za vlastní subjektivní stavy neklidu, neštěstí a nepohodlí je odpovědný někdo jiný, kdy takový postoje je z pohledu evolučního vývoje nezdravou a strastí zatíženou stagnací. Díky tomuto uvědomění dokážete číst v utrpení bytostí ostatních, což vám samotným poskytuje možnost jejich bolesti porozumět, a tak následně prospět jim i vám samotným, protože porozumět bolesti bytostí ostatních znamená porozumět bolesti vlastní. Bytost, která odpovědnosti za sdělené porozumí jako odpovědnosti za sebe samu následně disponuje úctyhodnou vlastností, která spočívá v zásadě, že ať se o KOMKOLIV dozví informaci JAKOUKOLIV, dokud si ji neověří přímo u něj, aby měla možnost získat pohled Nezaujatý, taková informace není reálně podložená a jako taková prostě neexistuje.

Ve svém vlastním zájmu mějme proto vždy na paměti JEDNO VELKÉ NEDOROZUMĚNÍ, kterému čelí každá z bytostí sama za sebe, v tom smyslu, že přirozeností vlastního povrchního jednání, ve kterém bytost opouští jak samu sebe (tak přirozeně i všechny bytosti ostatní) je paradoxně přítomen strach z opuštění, a tedy současně paradoxní potřeba se o svém jednání utvrzovat s podobně jednajícími bytostmi. Co to znamená? Že bytost, která se může na první pohled jevit jako "nezávislá" je ve skutečnosti naprosto závislá na komunitě, která ji obklopuje, že kdokoliv si přeje být členem a součástí jakékoliv subkultury se jí chtě nechtě musí dle jejího narativu přizpůsobit a chtě nechtě se rovněž tak musí ztotožňovat jak s jejími ideovými názory, tak se spolupodílet na jejich tvoření, sdílení a šíření - opak se trestá vyloučením a ztrátou výhod. To ale také znamená, že ne každý člen jakékoliv komunity se musí nutně se zásadami dané subkultury vždy ztotožňovat, jak znázorněno ve snímku:

Paradoxní na tom všem je právě to, že bytost, která hledá štěstí všude možně, jen ne v sobě, netuší, že pokud jedná za VŠECH okolností směrem ke svým bližním Čestně a Upřímně, není třeba, aby se obávala, že bude opuštěná, protože bytosti, které ve svém SRDCI v uvedeném slova smyslu své bližní opouštějí, tak jejich prostřednictvím ve skutečnosti opouštějí samy sebe, což má za následek, že ve své podstatě podvědomě očekávají, že následně budou za své jednání svými bližními rovněž tak opuštěné, což má za následek, že trpí naprosto zbytečným sklonem se o "oprávnění" svého počínání ujišťovat s bytostmi dalšími, které trpí podobnými obavami, kterými by takové bytosti jinak trpět vůbec nemusely, pokud by se sami v sobě, ve své vlastní subjektivitě rozhodly, že své bližní ve svém SRDCI za ŽÁDNÝCH okolností neopustí. Jednoduchým lékem bytostem VŠEM je proto rozvíjení ochoty k budování vztahů založených na Vzájemné Úctě. Taková bytost, která se nestydí za to, že samu sebe nesobecky miluje (a protože tak, jak jedná se sebou, jedná i s bytostmi ostatními a přirozeně bytosti ostatní tak jako sebe miluje) samu sebe ovládá tak, že se raději předem obává toho, aby nebyla závislá na sklonu se o správnosti svého jednání a počínání ujišťovat u bytostí, které jednají jen povrchně, protože si VELMI dobře uvědomuje, že bytosti, které sledují jen své vlastní soukromé zájmy přirozeně nemohou být zrcadlem kvalit Čestnosti a Upřímnosti. Bytosti, které se závislosti na povrchnosti nikterak neobávají si nepřipouštějí, že právě tak vznikají vazby vzájemného zneužívání a udržování se ve strastiplném spánku - jinak nazývaném KARMA.

Úroveň agresivity bytostí, které trpí vlastním sebeklamem ve smyslu zříkání se odpovědnosti za sociální a společenský rozměr, je přímo úměrná míře vlastní neochoty si svůj vlastní podíl odpovědnosti v kontextu sociálního a společenského rozměru nejen přiznat, ale také míře vlastní neochoty jej přijmout - a dle toho jednat ve smyslu reálného spolupodílení se na této odpovědnosti. Pokud jde tedy v uvedeném kontextu o pokus vedení dialogu ve Vzájemné Úctě, pak se dá rovněž tak říct, že každý, kdo s takovým vedením "komunikace" z PRINCIPU nesouhlasí se tím ve skutečnosti vyslovuje o tom, že odpovědnost za svůj vlastní podíl odpovědnosti v kontextu sociálním a společenském převzít odmítá. To kromě jiného znamená, že KAŽDÁ z bytostí je SVOU VLASTNÍ MÍROU ŠTĚSTÍ, či jeho stranou odvrácenou, tedy neštěstí.

V uvedeném kontextu stojí rovněž tak za zmínku, že odpovědnost za svou rodinu a za své bližní nekončí zajištěním obživy, ošacení, domova atp. skrze prostředky, které byly získané z činnosti a aktivit, které sledují záměr uškodit rodinám jiným, jejichž součástí jsou bližní bytostí ostatních. Pokud by existovala situace, ve které takové prostředky bytost ledabyle přijímá a svou odpovědnost si v kontextu sociálním neuvědomuje a nepřipouští, pak v karmickém kontextu platí ono "neznalost zákona neomlouvá", protože Bohu žel anebo Bohu dík, záleží jak se to zrovna vezme, je v uvedeném kontextu před Zraky Všemohoucího odpovědná KAŽDÁ bytost Sama za Sebe a za to, zda v uvedeném slova smyslu samu sebe opouští a podvádí, či nikoliv, protože pokud podvádí, v budoucnu jí nebude umožněno, aby vlastní odpovědnost za JAKÉKOLIV své jednání sváděla na bytosti ostatní. Důvodem toho co sdílím je tedy má láska, se kterou promlouvám k SRDCI KAŽDÉ z bytostí, proto, abych možnou neznalost Zákona Univerzálního rozptýlil dříve, než bytost svou aktuální dočasnou tělesnou schránku opustí a odloží, aby taková bytost získala možnost lepšího budoucího zrození. Budoucnost bytostí, kterým se tohoto porozumění nedostalo, nebo jej vědomě ignorují, je nejistá, naopak budoucnost JISTOU si lze zajistit Čestnou a Upřímnou péčí o Tři Klenoty (tj. Buddha, Dharma a Sangha), protože opustí-li JAKÁKOLIV z bytostí ve svém SRDCI byť jednu jedinou z bytostí v nouzi a tísni, anebo ji dokonce nouzi a tísni vědomě vystaví, skrze své jednání tak opustí Celý Svět a bude to ona, nikdo jiný, kdo se do reality tohoto světa - PEKLA - ke své vlastní škodě bude vracet a čelit VŠEM karmickým následkům svých předchozích činů.

V uvedeném kontextu stojí rovněž tak za povšimnutí na jednu stranu groteskní a na stranu druhou paradoxně tragická skutečnost, že společnost je rozdělena do všelijakých názorových frakcí, jejichž vůdcové se odmítají bavit s vůdci jiných názorových frakcí, protože se dle shora uvedeného nastavení a pojetí světa mezi sebou více či méně navzájem považují za idioty. Až na zářné výjimky shledávám příčinu tohoto stavu Celosvětové společenské KARMY v dílčím zaměstnávání se jak náboženskými (to se týká paradoxně zejména bytostí, které se považují za ateisty), tak dalšími společenskými i ekonomickými dogmaty a dohadováním se o tom, které dogma je víc náboženštější, a proto víc následování hodnější, aniž by ti, kdo si libují v tom, že se takto mezi sebou dohadují a přou ze všeho nejdříve rozvíjeli vlastní ochotu objevovat a posléze také nalézat, že VŠECHNY bytosti tohoto světa jsou bytosti Boží tak, aby se na tom SHODLI a aby si také posléze na základě této SHODY mohly jít jako Děti Boží naproti, aby si tak navzájem projevovaly ochotu si navzájem naslouchat, aby si tak navzájem projevovaly ochotu si navzájem porozumět, aby si tak navzájem projevovaly ochotu se od sebe navzájem učit a aby si tak navzájem projevovaly ochotu sobě navzájem také rozumět. Tak jako každý jsem zkoušel všechno možné a jiná cesta ke štěstí NEVEDE.

Až na zářné výjimky rovněž tak shledávám příčinu aktuálního dění ve společnosti v naprostém a totálním zaspání náboženských tradic a zejména pak jejich představitelů, kteří jakoby si sebe, svůj status a své poslání ve světě ani neuvědomovali, kteří jako by sebe a svou úlohu ve světě neviděli a této nerozuměli, kteří jakoby se smířili s aktuální úrovní svého duchovního a evolučního vývoje a s tím, že je pár hluboce trpících bytostí podporuje a uctívá a kteří jakoby proto ve skutečnosti ani nebyli ve spojení se svými Nanebevzatými Představiteli, kteří je přece mají INSPIROVAT, kteří jim přece mají vlévat SÍLU VŮLE, aby právě své podporovatele vedli ke střídmosti a pravdivosti, a k tomu, aby do tohoto světa Zdravě a Sebevědomě v SOULADU s PRINCIPY BOŽÍMI zasahovali, a tím rovněž tak působili na úrovni politiky světské.

Východisko z aktuální Celosvětové krize spatřuji právě v dílčím převzetí odpovědnosti za aktuální Celosvětovou Morální Krizi, kterou je přece možné řešit právě tak, že se zastupitelé jednotlivých náboženských, společenských i ekonomických směrů odhodlají k tomu, aby se mezi sebou i se svými duchovními, společenskými i ekonomickými směry a tradicemi jako součást kulturního dědictví Celého Lidstva navzájem uznali, což má vést následně k tomu, aby zahájili a vedli CELOSVĚTOVOU MÍROVOU KONFERENCI, která bude Celému Světu příkladem právě tím, že bude NEKOMPROMISNĚ vedena ve smyslu ochoty k vedení takové komunikace a dialogu ve Vzájemné Úctě, která upřednostní rozměr sociální před rozměrem obchodním, kdy právě taková komunikace by přece měla být INSPIRACÍ a rovněž tak ZÁKLADEM všeho dalšího dění Probuzeného Světa v situaci Zlatého Věku na Planetě Matka Země. Trvání na opaku je trvání na prodlužování vlastní agónie.

Ve shora uvedeném kontextu rovněž tak vidím a shledávám příčinu aktuálního stavu společenského úpadku, tedy až na zářné výjimky v naprostém a totálním zaspání po právu uznávaných představitelů tzv. ezoterické scény, po právu protože KAŽDÁ z bytostí je v konečném důsledku ve smyslu nabírání zkušeností pro celou karmickou souvislost VŠECH bytostí prospěšná a zvláště pak prospěšná je taková bytost, která ovlivňuje duchovní vývoj širšího počtu bytostí v aktuální karmické souvislosti se nacházejících, nicméně takové působení má i svá úskalí a jednotliví "ezoterici" mohou čelit nesnadné situaci "úspěchu" a vlastního uvědomění, že trauma je samo o sobě v podstatě něčím, čeho je zapotřebí k tomu, aby mohla být bytostem traumatizovaným následně poskytována péče a aby tak posléze bylo možné z poskytování takové péče generovat zisk. To samo o sobě samozřejmě není špatně, špatně je, když "ezoterik" na představě plného diáře, popřípadě širokého obecenstva usne a přestane se dál vyvíjet, čímž sám sobě i bytostem ostatním v podstatě prospívat přestane a namísto toho začne podobně tak jako podnikatelé a firmy upřednostňovat své zájmy a zisky soukromé před zájmy CELKU, jakkoliv se to může navenek tvářit jinak. Pokud se stane, že "ezoterik" sám sebe otráví tím, že svou aktivitu degraduje na aktivitu podnikatelskou, systém utrpení mu paradoxně začíná vyhovovat a on si přestává uvědomovat, že je nejen součástí tohoto utrpení, ale také systému, o kterému se třeba i domnívá, že se na něm nespolupodílí. "Ezoterik" tak zvlášť nesmí zapomínat na to, aby se kromě jím poskytované služby a péče dál vzdělával, a ne jen to, aby se udržoval v BDĚLOSTI a STŘÍZLIVOSTI v tom smyslu, aby nezapomínal na to, že ve vlastním sebeovládání a střídmosti tkví Svoboda, prostřednictví které prospívá sám sobě. Ideální je, aby si uvědomoval, že vlastní subjektivní závislost na sociálním statusu, finančním zajištění a z toho plynoucího postavení, popřípadě projevovaná vděčnost ze strany bytostí se mu můžou stát budoucím omezením. "Ezoterik" by si ZA ŽÁDNÝCH okolností neměl ponechávat "výhodu", která mu zajistí, že se k němu člověk zatížený traumatem vrátí, protože to by znamenalo, že "ezoterik" si tak k sobě bytosti ostatní poutá podobně tak jako vodník své dušičky, kdy ono samotné pouto je ve smyslu ZÁKONA KARMY působením utrpení sobě samému a na úrovni CELKU pak přirozeně bytostem ostatním, což není slučitelné se subjektivním stavem Svobody, kdy je takové pouto nesvobody vyzařováno jako informace do CELÉ společnosti a prostřednictvím takto vyzařovaných frekvencí a formací je následně ovlivňována a přizpůsobována společnost CELÁ - jinými slovy, pokud se bytost kromě služby bytostem ostatním rovněž tak SOUČASNĚ nenamáhá o svůj vlastní duchovní růst, a pokud přestane sama sobě ve smyslu dalšího evolučního vývoje prospívat tak, že nebude ochotna pracovat na udělování Milosti Sobě Samé, bude to mít ve smyslu duchovního, a tedy evolučního vývoje přirozeně za následek stagnaci CELKU. Tedy opět KARMA, tedy v uvedeném slova smyslu je "odpovědnost NEUSTÁLE lehká jako tíha". "Ezoterik" by měl proto ke KAŽDÉ z bytostí přistupovat tak, jako kdyby ji viděl poprvé a také naposledy. Žádná z bytostí neví "lépe než jiná" co Bůh Všemohoucí říká, ale KAŽDÉ z bytostí je umožněno komunikovat s Ním aktuálně tak, aby to bylo v SOULADU se zájmy CELKU. Jinými slovy, Bůh Všemohoucí neumožňuje ani to, aby bytost sobě samé z dlouhodobého hlediska neprospívala a někdo může namítat "proč je tedy třeba se k tomu zvlášť vyjadřovat" a odpověď zní, že ono vyjadřování je Boha Všemohoucího součástí. Není rovněž tak namístě říkat, že "Bůh říká to a to" a přitom se zříkat toho, co říká sám "ezoterik" ve smyslu toho, co si o tom, co Bůh říká on sám myslí, protože by to mohlo znamenat vytváření prostoru, na kterém se mohou stát ostatní bytosti závislé, což je ve výsledku opět jak ke škodě "ezoterika", tak CELKU. Bytosti, které se zaštiťují Nanebevzatými Mistry a Jejich Jmény, aby vytvářeli vlastní soukromá válečné tažení v podobě agresivních výpadů, aniž by reálně s těmito Mistry jednali v SOULADU, popřípadě vědomě za užití Jejich Jmen jednají proti bytostem ostatním, to budou mít VELMI náročné. Takové jednání tito Mistři obzvlášť sledují a až přijde čas a nečestně a neupřímně jednající bytosti dočasnou schránku tělesnou odevzdají, nenechají to bez povšimnutí.

Pokud jde o bytosti, které se definují jako mágové či čarodějové, vím, jak představa moci a s ní spojené hmotné zajištění chutná a vím také, že sklon přesvědčovat se o tom, že tato chuť je v souladu s konáním vyššího dobra je této chuti součástí. Pokud si ale takové bytosti uvědomují slabosti nevinných bytostí a o jejich vyšším dobru rozhodují "bez nich a za ně", jak si mohou myslet, že sami nejsou čitelní pro bytosti, které znají slabosti jejich? Ano, děsivé. Každý se těmi všemi atributy, které ke svému působení nemůže jako podmínku svého vlivu nepoužívat, sám ke svému působení doznává. Pokud se tě řečené týká, bdi, neblázni, nezrazuj sám sebe, nestojí to za to, protože pokud si nepřipouštíš, že jednáš-li v uvedeném slova smyslu vědomě, pak si nepřipouštíš ani to, že přímá úměra takového jednání se dříve či později odrazí v podobě karmických následků a to i přesto, že si to třeba i připouštět odmítáš. S tímto uvědoměním by měla každého chuť, která mu ve výsledku beztak škodí, přejít, aby tak bez ní mohl být Svobodnější, a tedy šťastnější.

Až na zářné výjimky souvisí úpadek kvality společenské KARMY, a tedy duchovní stagnace rovněž tak v naprostém a totálním zaspání u představitelů scény kulturní. Skutečný umělec je taková bytost, která svět nazírá skrze své SRDCE tak, že samu sebe zaměstnává pozorováním utrpení VŠECH ostatních bytostí ve světě a způsobem, který danému umělci nejlépe vyhovuje toto utrpení s přidanou hodnotou v podobě vlastní odpovědi na ono utrpení jakožto poskytování možného východiska z něj do konkrétního uměleckého útvaru ztvárňuje. S tím, jak se konkrétní jedinec, umělec, na dané téma koncentruje a soustředí, dochází k dalšímu prohlubování uvědomování si rozměru daného tématu a jeho ostatních souvislostí, což vede k prohlubování vlastního duchovního, a tedy evolučního vývoje umělce, jehož hloubka se následně odráží v jeho počinech, což vede k jasnějšímu uvědomováni si vlastní společenské, a tedy sociální odpovědnosti a prospěšnosti, kdy takové uvědomění v duchovním slova smyslu posléze přirozeně vede k naplňujícímu, a tedy uspokojivému životu. Umělec by si měl tedy uvědomovat, že jeho status ho v kontextu sociálním zavazuje, protože status umělce je mu umožněn v přímé závislosti na člověku pracujícím, například tom, který s láskou peče chléb, který umělec jí. Pokud někdo sebevědomě namítne přítomnost potravin instantních, pak je namístě namítnout, zda jsou pro tělesnou schránku plnohodnotné (protože ve zdravém těle zdravý duch) a současně tedy, zda je plnohodnotný takový instantní umělec...

Umělec (a stejně tak KAŽDÁ jiná bytost) tedy VŽDY stojí před nelehkou situací a otázkou, zda má ostatní společnost OTEVŘENĚ a PŘÍMO ze svého SRDCE informovat o Celém rozsahu vlastního Pozorování světa a riskovat tak třeba i to, že bude většinovou společností zavržen a odmítnut (což by mohlo mít přirozeně za následek jeho možnou chudobu), nebo pro strach ze ztráty svého pohodlí před hlasem svého SRDCE raději upřednostnit vlastní komfortní zónu, tedy pomyslné bezpečí spojené s klaněním se zlatému teleti, což podobně tak jako v případě "ezoterika", který zaspal, znamená ve smyslu duchovním, a tedy evolučním tragédii jak pro umělce tak přirozeně i pro CELOU společnost, protože takový spánek v podobě vlastní neochoty přebírat denně odpovědnost za CELÝ společenský rámec, a tedy jeho duchovní pozvednutí, či úpadek, KAŽDÉHO dříve či později opět dožene, protože vlastní neochota jednotlivce, který se odmítá spokojit s Důstojnou Cestou vlastní lidskosti, skromnosti, houževnatosti, píle a lásky v podobě ochoty v rozvíjení vztahů založených na Vzájemné Úctě (tak, jak je známe z našich pohádek, nebo spíš inteligentních dokumentárních pojednání) přirozeně povede k duchovně slabému národu jakožto CELKU, který může být CELISTVÝ pouze za předpokladu, že jednotlivci v něm ochotou přebírat odpovědnost za CELÝ společenský rámec disponují. Pokud nedisponují, projevuje se to tak jak to známe z dějin a národ, který si neustále nárokují mocnosti vnější se začne postupně rozpadat, protože duchovně slabý národ znamená duchovně slabí jedinci v něm, což přirozeně znamená ochotu ke spolupráci takových jedinců s mocnostmi vnějšími, to vše na úkory vztahů rodinných a národních. Pokud se v národě vyskytují bytosti, které si neváží sami sebe, přirozeně není možné, aby si vážili národa samotného a ostatních lidí v něm, ne někomu v národě či národu samotnému naschvál, ale protože ten, kdo nevidí a nenachází vlastní hodnotu ve vlastní sebeúctě si přirozeně nemůže vážit ničeho ostatního, včetně rodinného stříbra, o které se přirozeně zajímají věčně nespokojené bytosti, které si pro absenci Poznání Buddhů rovněž tak s tím, kým ve své podstatě jsou, nevystačí.

Další tragédií, která s uvedeným přímo souvisí, je, pokud se umělec právě namísto ochoty k převzetí vlastní společenské, a tedy sociální odpovědnosti, tak, že komunikuje třeba i společensky nepříjemná témata, raději omezuje na to, aby hledal způsoby, jak obecenstvo šokovat, kdy je za rozpoznávací znak samotného umění OMYLEM považován akt šoku a jeho úspěšnost odvozována od úrovně stresu, který tento šok v obecenstvu vyvolá a zanechá: "Wau, to je ale strašné a odporné, bravo!" Jak ale v kontextu sociálním vystresované a znechucené obecenstvo společnosti prospívá, když je obecně známým faktem, že zaměstnávání se vlastním nadbytečným stresováním a sledováním něčeho nechutného samo o sobě k vnitřnímu ZASTAVENÍ se, a tak k nalezení vnitřní KRÁSY, KLIDU, MÍRU, LÁSKY a SOUNÁLEŽITOSTI nevede... a posléze tedy ani k vnější realizaci takových kvalit navenek...

Umělec by neměl být uctívač zlatého telete (klanění se náboženskému kultu peněz), ke svému poslání by neměl přistupovat jako k firmě, která se omezuje na přizpůsobování se aktuálním módním trendům. Pokud se umělec (a umělci svého života jsme my všichni) zlatému teleti klaní, pak spí, a pokud netouží po možnosti duchovně růst a namísto toho upřednostňuje vlastní lenost a tzv. zábavu pouze jako požitek, slávu pouze jako kompenzaci vlastní méněcennosti, stává se z něj jen další z mnoha produktů průměrného zábavního průmyslu, který se v ničem jiném neliší od jakéhokoliv jiného průmyslu, který se více než na zájem o své bližní koncentruje na vlastní prospěch, a tedy zisky. Dá se o umělci, který sleduje výhradně vlastní prospěch říct, že se zajímá o prospěch CELKU? Je umělec, který se reálně nesoustředí na to, že psychologickou úroveň společnosti ve které sám žije pozvedne k pravdě, lásce a duchovnosti, skutečně umělcem? Vlastní sklon ke konzumu zábavy, která v kontextu sociálním nevzdělává je cukr, po kterém nutně přichází trest v podobě biče, protože ten, kdo na takové "zábavě" pouze vydělal, bude přirozeně s takovými prostředky pracovat dál dle toho, jaký je sám uvnitř sebe. Proto je jak soukromou tragédií umělce, tak tragédií společenskou, věnuje-li se umělec navenek tématům sociálním, která na oko vydává za svůj vlastní zájem o bytosti ostatní, aniž by si širší sociální kontext vůbec připouštěl, a tedy uvědomoval.

V kontextu příčiny úpadku společenské KARMY nemohu vynechat bytosti, které se zaštítily tituly lékařů, kteří jsou ihned po zástupcích představitelů tradic náboženských (kteří za své jednání odpovídají svým Nanebevzatým Představitelům, kterým se budou po odchodu z tohoto světa za své jednání přirozeně zodpovídat), vázáni rovněž tak před zraky Boha Všemohoucího přísahou, že budou jednat ETICKY. Úroveň ETIKY ve společnosti je přece znakem, prostřednictvím kterého bychom si jako jednotlivci měli NEUSTÁLE ověřovat, zda se nacházíme ve společenství barbarů, nebo lidí. Ne protože to krásně zní, ale protože bychom se měli jako lidé děsit možnosti duchovního úpadku Celého Lidstva, protože duchovní úpadek byť jenom o jeden stupínek znamená předpoklad pádu o stupínek další, a čím víc takových předpokladů, tím strměji se naklání plošina, která nás může jako společnost smést do stavu PEKLA na Zemi.

Uvědomme si, že v době, ve které se dá koupit naprosto vše, se dá koupit i titul, než se proto někomu svěříte, naslouchejte nejprve svému SRDCI a my, z lehce starší generace děkujme za to, čeho se nám v předchozích dobách dostalo a co jsme OMYLEM považovali za samozřejmé, aniž bychom si připouštěli, že to pro nás připravili právě naši předkové a že právě oni za to zaplatili proléváním svých slz, potu a často i krve, nebo vlastním položeným životem na oltář blaha všech v národě.

Co to tedy ta ETIKA je? ETIKA bez ohledu na to, jakou společenskou roli zastávám, znamená, že nejednám proti Svobodné Vůli jiné bytosti a nejednám ani tak, že jí zatajuji informace, které pokud by znala a věděla o nich, nejednala by tak, jak jedná, když tyto nezná. Pokud jsem tím, kdo si toto uvědomuje, nesu VEŠKEROU ODPOVĚDNOST za další osud a zdraví člověka, a to přece znamená, že také nepřeji nikomu, aby si to samé, co si uvědomuji já, neuvědomoval, protože to Prozření je pro KAŽDÉHO jednotlivce před Zraky Všemohoucího posléze naprosto nesnesitelné a devastující. Nanebevzatí Mistři a Učitelé k tomu říkají: "Žili tak, jakoby se nebáli smrti." čímž je myšlena smrt v přeneseném slova smyslu a významu, konkrétně je míněno, že v okamžiku, kdy bytost odloží dočasnou tělesnou schránku, bude ji umožněno, aby spatřila všechny souvislosti a kontexty ve smyslu jednání v zájmu bytostí ostatních anebo naopak - a dle toho jak si bude ta či která konkrétní bytost stát, bude také vypadat její další osud, další zrození, které v případě, kdy bytost za svého života jednala ETICKY znamená VZESTUP do VYŠŠÍCH DUCHOVNÍCH OBLASTÍ ŠTĚSTÍ a samozřejmě naopak.

V uvedeném kontextu má tak bytost, která (bez ohledu na ostatní souvislosti okolní) sama sebe nazývá označením "lékař" podobně tak jako představitel autority duchovní, MNOHEM větší odpovědnost než běžný člověk, protože lékař sám sebe závazkem přísahy lékařské povyšuje na úroveň autority, o které běžný člověk předpokládá, že se jí může svěřovat a že jí proto může NAPROSTO důvěřovat. To znamená, že zaměstnání lékaře je ve své podstatě výsadním společenským postavením a svátostí, pro kterou je ETIKA něco naprosto samozřejmého a neodmyslitelného. Pokud se někdo domnívá, že role lékaře ho nezavazuje, pak se šeredně mýlí, protože případná falešná přísaha, která někomu umožňuje získat přístup do SRDCÍ důvěřivých bytostí za účelem nakládat s nimi v rozporu s jejich zájmy (jak již shora uvedeno), dříve či později střídá následky v PŘESNĚ takovém kontextu a rozměru. Jinými slovy, násobek bytostí, kterým bylo vědomě ublíženo, se promítá v CELÉM rozsahu do budoucí inkarnace bytosti, která si uvedené neuvědomila, uvědomit nechtěla anebo uvědomit odmítá. Samozřejmě, že taková bytost, která přísahu nesložila, nebo ji nevzala vážně na vědomí, popřípadě se tomuto oboru věnuje pouze pro profit lékařem v pravém slova smyslu ani není, což ji odpovědnosti nezbavuje.

Medik by si měl rovněž tak jako společenská autorita (zrovna tak jako například "ezoterik" či umělec) svou vlastní dílčí odpovědnost za CELKOVÝ stav společnosti uvědomovat, což rovněž tak právě ve smyslu přísahy znamená OTEVŘENÉ VYJADŘOVÁNÍ NESOUHLASU se vším, co je proti člověku a jeho prospěchu, tzn. NEUSTÁLÉ a SOUSTŘEDĚNÉ poukazování na to tak dlouho, dokud je v jeho přítomnosti něco, na co je v tomto smyslu třeba upozorňovat, přítomno. V souvislosti s tím by si měl medik rovněž tak uvědomovat, co ve smyslu jeho vlastní seberealizace, a tedy evolučního vývoje znamená společnost a jednotlivci v ní pro něj. Medik by proto NIKDY neměl kalkulovat s představou, která ho ekonomicky zvýhodňuje oproti bytostem ostatním, měl by VŽDY pamatovat na skutečnost, že se mu jeho výsostného postavení dostalo právě proto, že to byli obyčejní lidé, na kterých se učil, aby posléze mohl svou praxi provozovat třeba i na klientech, kteří jsou na tom ekonomicky lépe. Takové uvědomovací procesy mají vést medika přirozenou cestou k uvědomění, že je obyčejným lidem za možnost získávat svůj chléb právě díky nim NEUSTÁLE zavázán. Zakoušení této Posvátné Úcty v SRDCI a NITRU medika, se kterou si privilegovanost možnosti lidem sloužit medik uvědomuje, má přirozeně vést k rozvíjení laskavosti medika ke KAŽDÉMU člověku. Medik si proto nemůže dovolit přimhouřit oko nad svým bližním a odmítnout ho jako svého pacienta a jiného, který je třebaže finančně lépe zajištěný zvýhodnit, protože to by právě z pohledu PRINCIPU Božích Zákonů znamenalo právě porušení shora uvedeného PRINCIPU ETIKY. Medik si proto nemůže dovolit ani myšlenku na to, že by jakkoliv ve svém SRDCI opustil byť jediného svého bližního, ať už tím, že by jej vědomě klamal o jeho léčbě, nebo tím, že by se otočil zády k někomu, kdo se nachází v aktuální krizi, tísni a nouzi, natož, aby medik člověka takovým situacím sám vědomě vystavil či vystavoval.

Medik má ve smyslu své přísahy jednat vždy tak, že půjde medikům ostatním svým vlastním přístupem osobním příkladem ve smyslu: "Jak ve svém SRDCI přísahám, tak také s bytostmi mluvím, a tak s nimi rovněž i jednám." Žádný slib, ani jeho náznak, díky čemuž je možné získat důvěru bytostí ostatních, natož psaná či pouze vyslovená přísaha, která byla jednou dána, by neměla být brána na lehkou váhu.

Medik má tak jako zástupci všech ostatních povolání a zaměstnání rovněž vždy jednat tak, aby nebyl jen povrchním produktem klanění se zlatému teleti (kult peněz), má jednat jako Člověk, který si uvědomuje, že rozpadem tělesné schránky život a realita nekončí a který proto jedná tak, aby se zalíbil Bohu a Vysokým Bytostem Světla, ne dílčím povrchnostem tohoto světa. Medik by měl proto s uvědoměním o svém dalším životě, a tedy s uvědoměním, že tím jak žijeme dnes, předurčujeme naše životy budoucí, jednat ohleduplně ke VŠEM bytostem, protože v uvedeném kontextu jde ve výsledku vždy přece jen o vyjádření respektu medika k sobě.

Medik by neměl trpět představou o vlastní nepostradatelnosti a tím, že je součástí vyšší společenské kasty, nikdy by se neměl stavět do nadřazené pozice nad nemohoucí a nad ty, kteří jeho péči potřebují, neměl by zneužívat svého postavení, které mu umožnili obyčejní lidé, kterým je vázán přísahou, neměl by si vybírat pacienty jako firma jen podle očekávaného zisku, neměl by si vybírat koho ošetřovat bude a koho ne, protože taková bezcharakternost medika by paradoxně znamenala, že medik je ve své podstatě sám nezdravý a o nezdravém medikovi se dá říct, že ve skutečnosti ani medikem není.

Níže uvedený snímek s názvem "Nikdy neodvracej zrak" soucitně (tedy skrze porozumění utrpení bytostí) znázorňuje jak opakující se karmická souvislost utrpení Celého lidstva, na které jeho autoři laskavě upozorňují a čímž tak otevírají možnost tomuto utrpení porozumět..., tak zásah Boží Prozřetelnosti, která člověka neopouští.

"Vážení kolegové, rád bych vám poblahopřál, od zavedení nového zákona byla NEJSLABŠÍ část německé populace sterilizována, čtyři sta tisíc. Na to jsme hrdí. Příspěvek k zušlechtění populace, za který vám poděkují budoucí generace. Pevně věřím, že jednoho dne budeme žít ve světě kde naše ulice budou zcela zbavené mongoloidních duševně chorých a jiných poškozených. Teď však nadešel čas přeřadit na vyšší rychlost. Také následkem anglických náletů máme nyní větší potřebu nemocnic. Nemůžeme dovolit, aby německým zraněným vojákům bylo odepřeno místo v nemocnici jen proto, že je využíváno na péči o zbytečný život."

"Jak můžeme pomoci? Co máme dělat?"

"Děkuji ti, za tu otázku, Karle. Vážení pánové, od teď už nebudete jen lékaři a příslušníci SS, budete znalci pro ochranu dědičného zdraví. A co to znamená? Takže, každý pacient, kterého jste sterilizovali a jehož kartu označíte modrým mínusovým znaménkem v instituci zůstane. Pokud se však na kartě objeví červené plus, dozvíme se, že se jedná o nepotřebný život a tento pacient bude přeložen do jednoho ze tří speciálních ústavů na východě říše, kde bude zbaven své bezdůvodné existence... Vaše pero, váš meč..."

Pro mnohé bytosti je nepředstavitelné, že se někomu může dobře poslouchat, že je organizovanou zločineckou skupinou (která jen díky aktuálnímu společenskému mravnímu úpadku vystupuje jako "vedoucí" strana národa) vnímán jako "vážený kolega", nebo bychom měli spíš říct komplic a spolupachatel? V takovém případě dává smysl, aby se vrahové oslovovali "kolego". Je však do Nebe volající, že bytosti, které si nedokáží vážit ani sebe navzájem, jednoduše z PRINCIPU toho, že si nedokáží vážit KAŽDÉHO života, se oslovují slovem "vážený". Užívání takového označení v tomto případě jednoduše nedává smysl.

Za povšimnutí rovněž tak stojí, že takto hluboce trpící bytosti se pod vlivem vlastní Nevědomosti, a tedy v omezeném rámci svých uvědomovacích schopností, a tedy možností bez špetky studu a uzardění ve tváři, otevřeně a veřejně "ve jménu civilizace" vlastním spolupodílení se na depopulaci lidstva a VŠECH ras a národů pyšní, aniž by jim to připadalo nějak divné a trapné... což by přirozeně nebylo možné, pokud by své deviantní jednání nejprve OMYLEM nepovažovali za vrchol inteligence a jako takové za "nadřazené", či "elitní".

Ve svém vlastním zájmu nám je třeba, abychom si tak jako básničku ve školce opakovali slova našeho Hlavního Patrona Vznešeného Buddhy Šákjamuniho zvaného GAUTAMA: "K dobyvateli přijde dobyvatel.", což jinými slovy znamená, že dobyvatel se vrátí do toho světa, který za sebou zanechal, ve kterém bude dobýván PŘESNĚ TAK, jak sám ve svých předchozích inkarnacích a sklonech dobýval...

Kdo si pod TÍHOU tohoto ZJIŠTĚNÍ vezme na SVĚDOMÍ, aby se byť jen POUHOU myšlenkou (tedy mentálně) či byť jen nepřímou participací nadále VĚDOMĚ SPOLUPODÍLEL na ZÁMĚRU (který je proti BOŽÍM PRINCIPŮM) KOHOKOLIV sterilizovat? Co je to participace nepřímá? Například spolupracovat s NĚKÝM či jen své služby a produkty prodávat NĚKOMU, o kom DOBŘE VÍM (a tedy SI JSEM SVÉHO AKTUÁLNÍHO JEDNÁNÍ VĚDOM), že jeho zisky a peníze vzešly, a tedy pocházejí z činnosti, která PŘÍMO SOUVISÍ se SPOLUPODÍLENÍM se na participaci, a tedy na jednání, které je proti BOŽÍM PRINCIPŮM. VĚDOMÉ přijímání TAKOVÝCH prostředků, které jsou jednáním, které je proti BOŽÍM PRINCIPŮM, je potřísněné, je NAPROSTO STEJNÉ (a tedy TOTOŽNÉ) tak jako PŘÍMÁ SPOLUÚČAST na takovém jednání - TO ZNAMENÁ, že VĚDOMÉ přijímání TAKOVÝCH prostředků se promění v plody zla, které v podobě potravy zkonzumuje, a tedy sklidí ten, kdo si tak nepřímo přeje zlo zakoušet.

Skutečně si může být taková bytost, která SKUTEČNOU LÁSKU a SOUCIT doposud nepoznala... JISTÁ tím, co je, a co NENÍ "ušlechtilé"? Skutečně si může být taková bytost, která SKUTEČNOU LÁSKU a SOUCIT doposud nepoznala... JISTÁ tím, že je autoritou, které "budoucí generace poděkují?" A není to ČIROU NÁHODOU tak, že Němci se do dnešního dne s KARMOU CELÉHO NÁRODA nevypořádali, a proto se bez SKUTEČNÉ LÁSKY a SOUCITU neobejdou? Skutečně si tedy může být taková bytost, která doposud SKUTEČNOU LÁSKU a SOUCIT nepoznala... svou budoucností JISTÁ, nebo je budoucnost takové bytosti spíše NEJISTÁ?

Není snad SKUTEČNÝM ZNAKEM AUTORITY, že NEUSTÁLE a CÍLEVĚDOMĚ pracuje na tom, aby ROZVÍJELA SKUTEČNOU LÁSKU, SOUCIT, a tedy laskavou péči ke VŠEM bytostem namísto toho, aby se jich ve svém agresivním nastavení "chtěla zbavit?" A pokud ve smyslu VLASTNÍ DÍLČÍ ODPOVĚDNOSTI jednotlivce za své vlastní subjektivní mentální rozpoložení platí, že "jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá", není pro takovou "autoritu" a "vůdce" ČIROU NÁHODOU přirozené, že PŘESNĚ TO, CO DO SVĚTA VYZAŘUJE, to ZÁŘÍ zpět na ni, a tedy POKUD se "ona chce někoho zbavit" ZÁKONITĚ ROVNĚŽ TAK PLATÍ, že "někdo se chce zbavit jí"? Netvoří tak taková bytost ČIROU NÁHODOU svět, ve kterém se na své podvědomé úrovni - celkem oprávněně - děsí toho, aby ji někdo neodstranil? A není snad ČIROU NÁHODOU přirozené, že takové bytosti NEMAJÍ KLIDU, a tedy NEZNAJÍ ŠTĚSTÍ z toho důvodu, že se TÍMTO ZPŮSOBEM pod vlivem svého KARMICKÉHO zatížení na SVÉ SUBJEKTIVNÍ mentální úrovni věnují takovým aktivitám, které vedou k BEZPROSTŘEDNÍ odplatě? Nesklízí ČIROU NÁHODOU KAŽDÁ z takových bytostí NEUSTÁLE plody své vlastní KARMY? Není ČIROU NÁHODOU KAŽDÁ z takových bytostí NEUSTÁLOU předzvěstí své vlastní zkázy?

Jsme dostatečně BDĚLÍ v tom, jaké autority a vůdce si ve svých SRDCÍCH volíme? Skutečně "nadešel čas" na to, aby trpící bytosti "zařadily vyšší rychlost", nebo je s ohledem na možné následky, a tedy na svou další budoucnost ve svém vlastním zájmu inteligentnější ve své zbrklosti SPÍŠE zpomalit? Zajistí nám naše vlastní zbrklá a unáhlená rozhodnutí o stavbě "hradu z písku" do budoucna také jeho TRVALOST, a tedy jeho KVALITU, na kterou je možné se spoléhat, nebo k sobě budeme MNOHEM PRAVDIVĚJŠÍ a UPŘÍMNĚJŠÍ tím, že si jeho stavbu NEJPRVE v KLIDU rozmyslíme a promyslíme, abychom jej postavili na SKÁLE POZNÁNÍ BUDDHŮ?

Která z bytostí si POD TÍHOU TOHOTO POZNÁNÍ troufne "rozhodovat" o tom, který život je "zbytečný", a který "ne"? A má taková bytost, která má "ano", potom nárok divit se tomu, když někdo rozhodne o zbytečnosti života jejího? A kolik takových "užitečných" se ve své Nevědomosti oddaně ptá: "Jak můžeme pomoci?" a "Co můžeme udělat?" jen proto, aby si mohli udržet své členství v uskupení, které je OMYLEM označováno za "elitní"? Nejde snad ČIROU NÁHODOU o náboženské DOGMA, kterému podléhají sami "ateisté"? A která z takových bytostí si pod vlivem tohoto OMYLU - v podobě tohoto DOGMATU - troufne sebe či "své kolegy" ostatní pasovat do role "správců života" na Planetě Matka Země, zvláště pak v situaci, ve které je ZŘEJMÉ, že KAŽDÁ jediná z bytostí má KARMICKOU DOHODU uzavřenou právě s Planetou Matkou Zemí, která je HLAVNÍM SPRÁVCEM VŠEHO ŽIVOTA, který se na JEJÍM TĚLE "odehrává", a je to právě Planeta Matka Země, která se KAŽDÉ jediné z bytostí ZCELA ZDARMA dočasným DOMOVEM a ÚTOČIŠTĚM stala, aby tak KAŽDÉ jediné z bytostí bezúplatně, a tedy bez dluhu UMOŽNILA a NEUSTÁLE UMOŽŇUJE, aby KAŽDÁ z bytostí na JEJÍM TĚLE své karmické zkušenosti nabírala, aby se tak KAŽDÁ z bytostí ZCELA BEZÚPLATNĚ vyvíjela ve své karmické zkušenosti odvíjela, kdy právě pro uvedené, a protože Planeta Matka Země ŽÁDNÉ z bytostí TOTO MÍSTO k životu (a tedy DOMOV) neprodala, je KAŽDÁ taková dohoda SVRCHOVANÁ.

Skutečně si ve SVĚTLE TOHOTO POZNÁNÍ nějaké z bytostí přejí být před zraky NEKONEČNÉHO MNOŽSTVÍ bytostí vystavováni v roli "znalců pro ochranu dědičného zdraví", jejichž účelem je, aby bytosti ostatní sterilizovali?" Opakuji, že k "K dobyvateli přijde dobyvatel.", z čehož se dá rozumně odvodit, že "Kdo sterilizuje, bude ve své příští inkarnaci sterilizován." Kdo se opováží rozhodovat o tom, jaká existence je "bezdůvodná"? Z jakého "titulu" se jaký z "lékařů" opováží své "pero proměnit v meč", aby se tak "povýšil" do stavu "privilegované šlechty", která rozhoduje o svém budoucím osudu, aniž by si toho byla VĚDOMA...?

Zaměstnává se snad bytost, která MILUJE VŠECHNY bytosti... něčím takovým? Samozřejmě, že NE, ale to, že se tím bytosti, které VŠECHNY ostatní bytosti MILUJÍ nezaměstnávají ještě neznamená nepřítomnost bytostí, které smýšlí reverzně, a tedy přesně naopak; taková už povaha DUALITY v koloběhu opětovných znovu-zrození a znovu-smrtí Samsára je.

Haló, nežijeme ve "hmotném světě", žijeme VÝHRADNĚ ve svých subjektivitách, které NENÍ MOŽNÉ OPUSTIT, v subjektivitách, ve kterých o představách světa ať už osaměle, či kolektivně své Sny POUZE Sníme, v subjektivitách, které mohou být napadené VŠELIJAKÝMI druhy rozličných virů, programů či deviací v podobě vlastních předpojatostí vysílaných proti sobě... proto také KAŽDÉ jediné z bytostí nezbývá nic jiného, než pod vlivem své vlastní Nevědomosti či Dosaženého Poznání navenek demonstrovat PŘESNĚ to, čím se taková bytost ve své subjektivitě aktuálně zaměstnává, a tedy ČÍM si na úrovni kolektivní PŘEJE s bytostmi ostatními Snít, což skýtá NEOMEZENÉ MOŽNOSTI ve smyslu opouštění takového Snění, které nám již více nevyhovuje, za účelem MOŽNOSTI takového Snění, které je k nám samotným MNOHEM laskavější...

Dá se tedy z dlouhodobějšího horizontu PŘÍČIN a NÁSLEDKŮ takové nahlížení reality, které má za následek demonstraci falešného sebevědomí, které s přesahem rámce jednotlivých inkarnací nepočítá, a které ZÁKON, jinak také KARMA (ve smyslu "pokud si v budoucnu nepřeji, aby na mě ostatní bytosti páchali příkoří, jsem odpovědný za to, že si nyní nemohu dovolit působit příkoří jim") ignoruje, považovat s ohledem KAŽDÉHO jednotlivce na sebe sama za skutečně inteligentní? Samozřejmě, že ne. Inteligentní je to, co je mravní a mravní úpadek by přirozeně nebyl možný, pokud by nejprve rodiče u svých dětí neselhali ve výchově, pokud by rodiče své děti v jejich útlém věku nejprve laskavě, pečlivě, řádně a hlavně vytrvale upozorňovali na rozdíl mezi tím "co mravné" je, a co NIKOLIV, aby tak svým dětem s předstihem umožnili MOŽNOST zastydět se za VŠECHNY prohřešky, které jsou proti člověku obecně, aby je tak vybavili pro budoucí život, aby tak rodiče v budoucnu nemuseli procházet stářím, ve kterém se musí v negativním slova smyslu děsit "konce světa" anebo si dokonce přát ze světa odejít dříve, než jim bylo dáno věkem tělesné schránky. Rodiče by neměli na svém rodičovství usínat, měli by se svým dětem stát hrdiny, které děti milují, aby se jim podle svých vlastních vykonaných skutků pro blaho bytostí ostatních mohly stát inspirací, díky které si děti ve svých subjektivitách mohou utvořit taková Vznešená předsevzetí, která právě s péčí o VŠECHNY bytosti ostatní přímo souvisí.

Pro SKUTEČNÉ UMĚLCE: S atributy "problému" v podobě celospolečenského sociálního konfliktu a dramatu, a odpovědi na něj, je takový tvůrčí projev komplexní a jako takový se dá považovat za umění.

Snímek s názvem "Zakázané ovoce" je ve své podstatě znázorněním toho samého tématu, který rovněž tak poukazuje zejména na sklon k ospravedlňování si vlastní "nadřazenosti a privilegovanosti" bytostí, které neváhají obětovat práva a svobody svých bližních a bytostí ostatních, výměnou za aktuální výsadní členství v chladnokrevném klubu luxusního krmelce a pomyslného pohodlí v něm, aby si tak ve své vlastní neznalosti, nedbalosti a ledabylosti zajistily budoucnost v PEKLE, ve kterém KVALITNÍ vztahy (které se bez takových kvalit jako je LÁSKA, PRAVDA a DŮVĚRA neobejdou) prostě NEEXISTUJÍ. Snímku "Zakázané ovoce" lze tedy rozumět ze dvou rovin jako "zakázanému ovoci pro obyčejné a šťastné bytosti", které si (aniž by někomu vědomě škodily) přejí žít obyčejný a šťastný život, který jako takový do práv a svobod bytostí ostatních nezasahuje, život, který jim ze strany neuvědoměle, a tedy nevhodně se jednajících bytostí, které si přejí své životy žít na jejich úkor, umožňován není... nebo jako "zakázanému ovoci" ve smyslu laskavého upozornění na aktuální příčiny, které přirozeně vedou k budoucím následkům, pro ty, kteří si třeba OMYLEM aktuálně mohou jako "privilegovaní" připadat. Snímek se odehrává jen v kulisách "jiné" a "modernější" doby, kterou se rovněž tak jako dobu KAŽDOU pokoušejí režírovat konkrétní bytosti na své aktuální duchovní úrovni, a tedy vyspělosti, které pod vlivem svého utrpení NEUSTÁLE improvizují a sní o "jiném" a "lepším" a "modernějším" světě, zatímco si neuvědomují, a proto ani nepřipouštějí, že zde NENÍ jiné možnosti, než té, že v KAŽDÉ době budou čelit Sami Sobě, a že doba KAŽDÁ ve výsledku "skončí", a tedy dopadne završením a vyústěním do situace Zlatý Věk, jak znázorněno ve snímku "Doba ledová".

Medik by proto měl pečovat ne jen o tělo, ale také o ducha, ne jen o ducha svého a tělo své, ale také ducha a tělo společnosti, ve které prodlévá, protože pokud je v tomto ohledu medik pouhá firma, která hromadí majetek, pak to, co platí v malém, platí i ve velkém, což se ve výsledku nutně musí odrážet na kvalitě životního prostředí ve společnosti v podobě doširoka rozevřených sociálních nůžek, což se dá považovat za chorobu medikovu, která se posléze přirozeně následně odráží ve společnosti. Medik by měl být proto VŽDY celostní, neustále se vzdělávající a jako takový by to měl být právě on, kdo se o Poznání Buddhů zajímá, protože Buddhové přinášejí a zprostředkovávají odpovědi, které vedou k ukončení VŠECH nemocí, VŠEHO stárnutí a KAŽDÉ smrti.

Snímek s názvem "E. A. Poe - Podivný experiment" poukazuje na společenství, které může být společenstvím KAŽDÉHO z nás... na "dům", který může být domem, či státem, či planetou KAŽDÉHO z nás... planetou, na které je (pokud tedy VĚDOMĚ nerozvíjí vztahy založené na Vzájemné Úctě) KAŽDÝ opuštěný a sám... planetou, na které "aby se čert vyznal" v tom, kdo je nám skutečným přítelem..., a tedy skutečným lékařem..., a kdo je bláznem... V takovém společenství to na první zmatený pohled vypadá tak, že skutečným lékařem je v něm někdo, kdo disponuje titulem lékaře a kdo bolest bytostí ostatních, které se v tomto společenství sdružují, léčí skrze násilí... a ti, kteří jsou takto "léčeni" jsou "blázni", kterým je "zapotřebí násilí" ze strany "lékařů" proto, aby se "blázni" mohli zase "uzdravit". Je ale možné někomu prospět, bude-li držen proti své Svobodné Vůli "pod krkem", aby byl násilím přiveden k uzdravení? A je vůbec možné prostřednictvím násilí jakoukoliv nápravu reálně zjednat? No, pokud si někdo přeje "vnější nápravu světa a bytostí v něm" více než to, aby bytostem ostatním prospíval, pak (ať s titulem, nebo bez) neléčí, a pokud VĚDOMĚ neléčí, na vlastním bezcitném a nesoucitném jednání a počínání se sebou, a tak i s bytostmi ostatními usíná, zatímco mu uniká, že se mu může se stát, že se v budoucnu probudí ve světě, ve kterém PŘESNĚ tak, jak si on "ostatní opravovat přál", nyní "ostatní opravují jeho". Dá se pak příčinám, které střídají následky divit? Samozřejmě, že ty "skutečné lékaře" omlouvá, že tak, jak jednají, není nijak osobní a proti někomu namířené, protože způsoby toho jak navenek se svými bližními jednají... jsou ve skutečnosti projevem jejich vlastní subjektivní sebetrýzně a bolesti, kterou ve svém nitru zakoušejí a která se nemůže projevovat nijak jinak, než právě násilným jednáním proti bytostem, které se v jejich přítomnosti nacházejí a sdružují. Jinými slovy, kdyby těm bytostem bylo umožněno jednat lépe, zajisté by ve svém vlastním zájmu i v zájmu VŠECH bytostí ostatních lépe jednali, a to už jen proto, že KAŽDÁ z bytostí prostřednictvím bytostí ostatních jedná a nakládá sama se sebou. Tímto "společenským blázincem" jako tenká červená nit proniká PRINCIP LÁSKY, který poukazuje na fakt, že skutečného lékaře je možné ROZPOZNAT PODLE MOTIVACE jednotlivce, který POKUD bytosti ostatní MILUJE, léčit a uzdravovat REÁLNĚ MŮŽE, a ROVNĚŽ TAK REÁLNĚ ČINÍ bez ohledu na to, zda mu titul lékaře sám blázinec vystavil, či nikoliv. Jak vidět, NEUSTÁLÁ BDĚLOST je NEUSTÁLE na místě, a NIKDO by se tedy neměl spoléhat na povrchní paušalizování ČEHOKOLIV a KOHOKOLIV. Ale "konec" dobrý, VŠECHNO dobré, protože se ukáže, že z pohledu daného společenství "blázen" porozuměl skrze svou vlastní bolest i bolesti bytostí ostatních, tak našel LÁSKU a s ní i CESTU, jak i bez "svolení" či přes "zákaz" blázince VŠEM ostatním účastníkům tohoto zájezdu od utrpení ulevit.

A tak bychom mohli ve smyslu sledování všeobecného blaha pokračovat o tzv. zástupcích lidu, složek bezpečnostních, scéně mediální atd... Je bezpočet všelijakých činností, profesí a zaměstnání, kterými mohou bytosti sami sobě i společnosti prospívat, či naopak, pokud jsou vykonávány bezmyšlenkovitě, respektive s myšlenkou pouze na odměnu bez hlubšího uvědomění si kontextu společenského. VŠECHNY bytosti se aktuálně, a tedy NEUSTÁLE, prostřednictvím aktivit, kterým se právě nyní věnují a způsobem, jakým k těmto aktivitám přistupují, na stavu nálad v podobě blaha a štěstí či společenského úpadku a deprese ve společnosti svou dílčí odpovědností spolupodílejí a stavu těchto nálad tak svou měrou přispívají. Bylo by naivní myslet si, že společnost bude spokojená a šťastná, pokud jednotlivci v ní za to, jak sami sebe ve svých subjektivitách zakoušejí, odpovědnost nepřevezmou. Nám všem je tedy všeobecnou výzvou a povinností k sobě samým i našim blízkým přispívat světu vlastní snahou o nalézání vlastního subjektivního štěstí a spokojenosti, tj. zejména vytrvalá a houževnatá práce na vlastním duchovním rozvoji.

Snímek s názvem "Dárce" nám dává nahlédnout do situace "civilizace", jejíž vůdci - kteří se potýkají s vlastními subjektivními problémy v podobě strachu a starostí z nepokojů a válek - se OMYLEM domnívají, že je rozumné vlastní subjektivní problémy - namísto vedení otevřeného komunitního sdílení v podobě dialogu - řešit egocentricky "po svém", tím, že vnímání jednotlivců ve společnosti - bez výslovného Svolení KAŽDÉHO z nich, a tedy bez jejich UVĚDOMĚNÍ a tedy proti jejich Svobodné Vůli - prostřednictvím injekcí omezí na subjektivní bez-emoční realitu černobílé šedi tak, aby v daném společenství zamezili stavům závisti a nenávisti, kterými by mohl jednotlivce svět plný barev "nedej Bože" mást a před kterými je proto třeba je "chránit". Je však možné vypořádat se prostřednictvím takové "pravdy a lásky" s problémem, ke kterému nepřizvete VŠECHNY bytosti ostatní, který se PŘÍMO týká? Je možné se v takto uměle vytvořeném prostředí a životních "podmínkách" skutečně evolučně vyvíjet a na svém vlastním charakteru pracovat? Neučí se snad VŠECHNY bytosti právě prostřednictvím porozumění následkům svých předchozích rozhodnutí? A mohly by se z nich poučit, pokud by jim nejprve nebylo umožněno je realizovat, aby se z nich mohly teprve posléze poučit? Pokud vím, pak tam, kde bydlí strach (z možnosti čelit vlastním selháním a neustálým výzvám, které by bez prvotního uznání vlastní křehkosti a zranitelnosti jakožto pokání k našim předchozím selháním ani nemohly vzniknout), láska nebydlí.

Hlavní hrdina si na základě sdílených informací, které náleží CELÉMU KOLEKTIVU začíná klást otázku: "Když necítíme, jaký to má smysl?", tedy: "Jaký smysl má sterilní život?" a začíná Duchovně Růst, protože právě prostřednictvím zahájení tohoto Rozjímání získává vlastní zkušenost v podobě MOŽNOSTI otevřít a také ROZVÉST vnitřní sebekonfrontační morální dialog Sám se Sebou (tj. na daném společenství NEZÁVISLE, avšak na Tom, Kdo VÍ ZÁVISLE), kterému se slabší povahy (paradoxně po lásce toužící) raději vyhýbají: "Mýlím se v PRINCIPU já, nebo oni?", na který může sám sobě odpovědět právě teprve po zahájení této vlastní sebekonfrontace ve smyslu: "Přece to, co bych nepřál sám sobě, to nemohu VĚDOMĚ připravovat ani pro bytosti ostatní!", z čehož může teprve následně POVSTAT JISTOTA VĚDĚNÍ jednotlivce, se kterou rovněž tak přichází DUCHOVNÍ SÍLA, která spočívá v tom, že se již "slušně neptá", aby v očích ostatních "vypadala pěkně a přijatelně", TATO SÍLA DEFINUJE a KONSTATUJE: "Já jsem se nepletl, ale oni ano. Neeliminovali vraždy, přivedli je naopak i domů, jen jim dali jiné jméno.", čímž poukazuje na slabost a malomocenství "mocných" daného společenství, kteří ve svém Hlubokém Spánku začali obyčejné vraždění označovat za "společensky přijatelné vyřazování společensky nevhodného a nepotřebného odpadu", kterého je třeba se zbavit podobně tak jako ojetých pneumatik na vozidle. Učinit z takového jednání naprosto přirozenou vlastnost je jedinou možností, jak se bypassem vyhnout svému subjektivnímu traumatu a zejména pak svému vlastnímu SVĚDOMÍ.

Právě z důvodu sklonu UHÝBÁNÍ PRAVDĚ a LÁSCE "mocní" tohoto společenství své řešení (ne nepodobné KONEČNÉMU ŘEŠENÍ říše třetí) zahalili do "líbivého" kabátku tak, aby bylo možné jej "jako jediné možné řešení", a tedy náboženskou doktrínu fanaticky propagovat, uctívat a oslavovat: "Na začátku, z nepořádku a chaosu, z utrpení a bolesti, ze zmatku, závistí a nenávisti, se zrodilo řešení... společenství, poklidná krásná místa, v nichž se nepořádek změnil v harmonii." Ach... jak sladká je Nevědomost... avšak jak hořké je PROZŘENÍ... při SPATŘENÍ její KRUTOSTI (rozuměj "zákruta") a jak líbezně propaganda uchu nevědomého zní a lahodí... avšak DRŽITEL PAMĚTI daného společenství, tj. "Ten, který VÍ" není srab, On se MILOVAT ZA VŠECH OKOLNOSTÍ nezdráhá, a protože MILUJE bytost KAŽDOU, tedy včetně "vůdce" daného společenství, konfrontuje ho ve smyslu: "Vážně chceš tak vysokou cenu platit jen pro svůj strach z LÁSKY? LÁSKA přece skýtá NEOMEZENÉ MOŽNOSTI RADOSTI, a to i když je její součástí bolest", načež "vůdce", který pro svůj vlastní strach PRAVDU a LÁSKU na oltář sterility obětuje, ve své zpovědi před Zraky Všemohoucího Boha frflá, kňučí, kňourá a oponuje: "Lidé jsou slabí, lidé jsou sobečtí a když mají možnost si vybrat, vyberou si špatně, pokaždé a znova." Nabízí se tichá a nevyřčená otázka: "Tvůj strach z LÁSKY ti proto dává právo stavět se nad ostatní jako zákon?" K vystřízlivění ze sekty jménem "civilizace" by mohla pomoci oslava starších občanů za jejich oddanou práci ve jménu "krásy a harmonie" takového "milovaného a milujícího" společenství, kteří jsou v okamžiku, kdy už nejsou potřební, "poctěni" tím, že budou pod vlivem své Nevědomosti celí šťastní připraveni na odchod k radostnému odpočinku "jinde" v podobě "Obřadu vyřazení do jinam", ne nepodobnému tomu, který sledujeme ve snímku "Atlas mraků" (https://www.csfd.cz/film/290326-atlas-mraku/prehled/). V uvedeném kontextu zůstává otázkou, zda-li jsou obavy bytostí, které takovým civilizačním kultům podléhají, aby se náhodou nestaly obětí nějaké sekty, na místě... Nutno také připomenout, že v uvedeném kontextu je KAŽDÝ odpovědný Sám za Sebe, čímž se stává ODPOVĚDNÝM za KAŽDOU jedinou z bytostí, a právě v tomto kontextu je pro KAŽDOU z bytostí NEZBYTNÉ, aby porozuměla frázi: "NEZNALOST ZÁKONA NIKOHO NEOMLOUVÁ". Ano, ZDĚŠENÍ je po odložení růžových brýlí na místě, protože KAŽDÝ, kdo ať vědomě či nevědomě do Svobodné Vůle bytostí ostatních zasahuje, ve smyslu "o nich a bez nich", prostřednictvím "dozoru" nad nimi, nad jejich soukromím a nad jejich smýšlením, si zahrává s ohněm, který se NEVYHNUTELNĚ otočí proti tomu, kdo jej založil. Pro KAŽDÉHO z nás tedy platí: "Pokud se NEUSTÁLE a VĚDOMĚ nesoustředíš na to, jak se stát Vznešenější Bytostí, degraduješ a upadáš, ani si to nepřipouštíš, a proto si to ani neuvědomuješ. Prostě nemůžeš, není zde té možnosti." Nabízí se nám tedy otázka, zda ti, kteří se OMYLEM domnívají, že "mít víc strach z toho, co přinese budoucnost" rovněž tak znamená "mít víc rozumu a odpovědnosti než bytosti ostatní?" Zda ČIROU NÁHODOU ti, kteří se obávají více než bytosti ostatní, touto představou "odpovědnosti za ostatní" jen neklamou sami sebe (a tak ostatní) a zda vlastní strach z budoucnosti není ve skutečnosti jen jako "odpovědnost za bytosti ostatní" navenek prezentován. To by znamenalo, že ti, kteří se bojí budoucnosti, pod tíhou vlastního strachu neváhají posílat na smrt bytosti ostatní, jen proto, aby se téma smrti jich samotných nedotýkalo. Au. To má být odpovědnost, nebo je to lež za odpovědnost vydávaná, která nemá s PRAVDOU a LÁSKOU nic společného...?

KAŽDÁ z bytostí, která si dá nepřeberné množství alternativních subjektivních mentálních rozpoložení, životních příběhů a zkušeností do souvislosti a kontextu se zprostředkovávaným Poznáním Buddhů za účelem Poskytnutí MOŽNOSTI a PŘÍLEŽITOSTI koloběh opětovných znovu-zrození a opětovných znovu-smrtí Samsára opustit, nemá jinou možnost, než to, čeho se jí aktuálně dostává, Ocenit.

Porozumět je třeba tomu, že člověk je v podstatě biorobot a způsob jeho myšlení je způsob, jakým pracuje software a myšlení samo vysílá elektrické náboje jako impulzy vyzařování tohoto nastavení do reality vnější, do informačního pole "takto to mám, v tomto nastavení prodlévám", což je na jednu stranu úžasné a na stranu druhou současně děsivé, protože ne každý si uvědomuje, že to vyzařování rovněž tak znamená "takto si to přeji". Ve smyslu vlastní osobní odpovědnosti je toto zjištění pro mnohé silná káva, protože bytosti si tak často neuvědoměle a paradoxně přejí i to, co si ve skutečnosti ani nepřejí. To děsivé na tom také je, že zatímco se bytosti navenek zabývají všemožným ochraňování svých fyzických zájmů, na ochranu toho, jak sami sebe subjektivně zakoušejí nijak zvlášť nedbají, a tak v duchovním smyslu sami sebe nijak nechrání. Pokud se budeme přesvědčovat o tom, že čestný, upřímný a pravdomluvný člověk, který miluje všechny ostatní bytosti a který myslí v rozměru a kontextu CELKU bude vždy trpět, bude to tak, protože si přejeme, aby to tak bylo. Co kdyby se ale takový jedinec rozhodl svůj program přeprogramovat a přenastavit na: "Slušný a pravdomluvný člověk bude sám sobě i všem bytostem ostatním vždy prospívat?". Zdá se vám to příliš jednoduché? Ano, je to jednoduché, proto je to pro spoustu bytostí také nepřijatelné.

Budeme-li ke svému životu přistupovat bez hlubšího smyslu a bez propojení s naším SRDCEM jako roboti, kteří svou aktivní či pasivní spoluúčast na kvalitě svého života degradovali na boj o přežití a boj o obživu, náš pravěký vnější svět se bude podle tohoto našeho přání a nastavení dle této naší "ideální" volby PŘESNĚ odvíjet. Pak ale není reálně možné, abychom byli šťastní, namísto štěstí budeme fungovat jen mechanicky jako naprogramované stroje, které bezmyšlenkovitě přebírají zaostalé dinosauří programy a softwary Tyrannosaurus rex v podobě zaostalých firemních struktur, které se navzájem mezi sebou zaměstnávají rigiditou v podobě ekonomických válek. Také vám připadají obavy člověka z umělé inteligence, pokud již dnes jako robot žije, absurdní? Umělá inteligence je jen možností našeho evolučního vývojového stádia a zrcadlem našeho života vnitřního, tedy vlastní zájem o rozvoj duchovní. Pokud člověk BOŽÍ PRINCIPY a ZÁKONY opouští, a pokud umělou inteligenci zneužívá proti svým bližním, umělá inteligence mu bude trestem a v tomto ohledu je respekt skutečně namístě, pokud však člověk ve svém SRDCI se VŠEMI bytostmi počítá, neměl by se jejího užití obávat. Vše je tedy VŽDY a výhradně o tom, jaký je člověk uvnitř sám sebe, pokud se svými bližními smýšlí dobře, odměnou mu VŽDY budou tvůrčí možnosti v podobě Božích Vnuknutí jak svým bližním prospívat, pokud zle, trestem mu bude vlastní subjektivní zakoušení strachu, křeče, zmaru a deprese. Ať si každý zvolí sám, co mu pro něj připadá inteligentnější.

Snímek s názvem "Pan Nikdo" velmi dobře znázorňuje, jak může vypadat úpadek takové společnosti, která na technologických vymoženostech pouze usnula, aby se tak zahleděná do představy o své vlastní kráse a spanilosti - za doprovodu absence soucitu k sobě i k bytostem ostatním - ve svém spánku omezovala na pouhé zneužívání technologií pro naplňování vlastních sebestředných přání a "potřeb". Kdo tento módní trend "nechápe" je považován za "omezeného" a "zaostalého" a jako takový je k smíchu? Hm... je ale svět, ve kterém zemřela láska... ještě místem k životu...? Je takové místo ještě místem, které by se dalo nazývat domovem...? A jsou lidé, které v takovém světě prodlévají... ještě vůbec lidmi...? A je takový svět ještě vůbec světem, nebo jde ve skutečnosti o místo strastiplné a nešťastné, na kterém prodlévají bytosti, které si je svým vlastním přístupem ke svému vlastnímu životu samy vytvořily? Dá se takové místo označit jako PEKLO? To už záleží na úhlu pohledu a také na tom, kdo se dívá...

Shodneme-li se společně a většinově na tom, že sobě a v konečném důsledku i společnosti obecně prospějeme tím, že se budeme společně soustředit na hledání a posléze také nalézání způsobů, které staví rozměr sociální nad ten ekonomický, upřednostníme tak svůj vlastní duchovní, a tedy evoluční vývoj, a tak i duchovní a evoluční vývoj svých bližních, čímž si zvolíme Zlatý Věk. Pokud se budeme rozhodovat ZDRAVĚ, nebudeme si již zbytečně, hloupě, neuvědoměle a bez kritické analýzy do svých subjektivit instalovat JAKÉKOLIV programy jen proto, že to "řekl jiný program", který s námi neladí, který není tvůrčí, ale parazitický a který nám proto neprospívá a který proto neprospívá ani sám sobě. Nyní máme PŘÍLEŽITOST připustit si MOŽNOST propojení se se SRDCEM BUDDHY a skutečnost Prvotního Stavu naší vlastní ČISTOTY, ze které je možné nahlížet, že VŠE to co "za své" přejímáme a přijímáme "za své" vůbec přejímat a přijímat nemusíme, a pokud se tak přece jen stalo, máme VŽDY přece MOŽNOST vše přejaté a přijaté KDYKOLIV odinstalovat a nahradit programy takovými, kterými je MOŽNÉ prospět zejména sobě, svým bližním, Planetě Matce Zemi a ve výsledku Celému Universu.

Všimněte si, že se pořád točíme kolem tématu sociálního versus ekonomického přístupu k životu. Aby nedošlo k nedorozumění, na ekonomice není tak jako na politice nic špatného, jde o to porozumět tomu, že pokud je ekonom "jenom ekonom" a ne SOUČASNĚ také člověk a že pokud je politik "jenom politik", a ne SOUČASNĚ také člověk, pak se nejedná ani o ekonomiku, ani o politiku, protože bez sociálního rozměru lidskosti ve smyslu sociální udržitelnosti tato odvětví prostě nejsou úplná, protože nejsou CELKU prospěšná. Proto ne každý, kdo má firmu je skutečný podnikatel, a ne každý, kdo se domnívá o tom, že se věnuje politice, je v pravém slova smyslu politikem. Kdo nemá v úctě pana prezidenta zakladatele Tomáše Garrigue Masaryka a kdo nemá respekt k tomu, s jakou motivací pracoval, čeho pro lidi, a tedy i pro něj dosáhl a co pro lidi, a tedy i pro něj vykonal, ten není zlý, ten pouze hluboce spí, a protože spí, neváží si toho, a proto si nedokáže vážit ani sám sebe, protože kým je člověk bez uznání svých kořenů...

Pokud je někdo v jakémkoliv oboru nejprve na vlastní požitky a lenost skromnější než ostatní, houževnatější v ochotě pracovat více než ostatní a pak přirozeně disponuje větším kapitálem než ostatní, a někdo, kdo takovými kvalitami nedisponuje, považuje plody jeho práce za "boží nespravedlivost", kterou si ospravedlňuje sledování motivace, jak toho člověka o plody jeho práce připravit, pak nejde o postoje ekonomické, ani politické, ale o postoje bytostí, které ani skromností, ani houževnatostí, a proto ani chutí k práci nedisponují, a pokud reálně nedisponují, jde o postoje barbarské. Pokud v uvedeném smyslu bytosti selhávají a před svou sociální odpovědnostní upřednostňují své požitky, pak je nutno konstatovat, že tyto požitky jsou na úkor bytostí ostatních. Ať si z uvedených příkladů zaměstnání, kdo to tak za vhodné uzná, pro sebe své výzvy přebere.

Krize tohoto světa bude trvat tak dlouho, dokud bude trvat krize v subjektivitách bytostí, které tento svět spoluutvářejí, na jehož tvorbě se mentálně spolupodílejí. Krize tohoto světa bude trvat tak dlouho, dokud se KAŽDÁ jediná z bytostí, která se považuje za Člověka, s bytostmi ostatními, které se považují za Lidi, SPOLEČNĚ neusnesou na NEPATRNÉ, zato ZÁSADNÍ změně postoje k sobě i k vnějšímu světu jako na IDEÁLU, který se zaměřuje, a posléze tedy také i soustředí, na sledování PRAVDY o tom, co VŠECHNY bytosti na světě SPOJUJE, namísto zaměřování se, a posléze tedy také i soustředění se, na sledování rušivých představ a následných vypětí emočních, které s PRAVDOU o VŠECH bytostech tohoto světa v SOULADU nejsou.

VIZE CELOSVĚTOVÉHO MÍRU znamená VĚTŠINOVOU CELOSVĚTOVOU SHODU, která je přirozeným pokračováním duchovního, a tedy i evolučního vývoje VŠECH bytostí, které se v Elementu Matka Země karmicky sdružují. Aby se tak stalo, otevírám MOŽNOST a PŘÍLEŽITOST zahájení takových jednání, která k VIZI CELOSVĚTOVÉHO MÍRU povedou a za tímto účelem VYZÝVÁM VŠECHNY bytosti Dobré Vůle k jejímu ZAHÁJENÍ a VEDENÍ.

Sláva a Čest VŠEM bytostem Dobré Vůle, které dočetli až sem !

Děkuji a děkujeme VŠEM čestným a upřímným bytostem Dobré Vůle, které investují své pohodlí, aby si na vlastní zkušenost ověřili, že spolupráce a komunikace ve Vzájemné Úctě je možná.

Děkuji a děkujeme VŠEM bytostem, které rozpoznali naší motivaci a k naší VIZI CELOSVĚTOVÉ MÍROVÉ KONFERENCE se ve svých SRDCÍCH připojily.

Děkuji a děkujeme VŠEM ochráncům a podporovatelům Tří Klenotů (tj. Buddha, Dharma a Sangha) za jakoukoliv jejich podporu, za přínos potenciálu tvůrčího a za spolupráci.

Obzvláště děkuji a děkujeme za neúnavnou aktivitu VŠEM bytostem, kteří sledují záměr VŠEM ostatním bytostem prospívat konkrétním sdílením Poznání Buddhů.

Děkuji a děkujeme za vaše porozumění hlubokému utrpení bytostí, které v souladu se Třemi Klenoty (tj. Buddha, Dharma a Sangha) nejednají - děkuji a děkujeme za to, že v jejich jednání rozpoznáváte své vlastní utrpení ve svých předchozích inkarnacích, děkuji a děkujeme za vaší houževnatost a za to, že jste s výkladem Poznání Buddhů trpěliví tak, jako byli Buddhové ve vašich předchozích zkušenostech k vám, aby i těmto bytostem zrála dobrá KARMA a tyto bytosti dostali tak jako vy příležitost uskutečnit své vlastní Buddhovství.

Děkuji a děkujeme za nová přátelství, za inspiraci a za jakoukoliv spolupráci ve Vzájemné Úctě VŠECH bytostí Dobré Vůle, ze které se VELMI těšíme. Jakékoliv další podněty vítáme.

Děkuji a děkujeme za to, že se v naší realitě projevujete a za to, že vám dává smysl to, co dává smysl nám. Kromě VŠECH ostatních neméně významných Vysokých Bytostí Světla, které jsou součástí Buddhovských Rodin, děkuji a děkujeme za Milost Boží, za Vedení a Požehnání zejména pak Děkuji a Děkujeme našim dvěma Hlavním Patronům, Milosrdnému Pánu Ježíši Kristovi a Vznešenému Buddhovi Šákjamunimu zvanému GAUTAMA za jejich laskavou a trpělivou péči.

Ať vás na vaší Cestě VŠECHNY Moudrost, Láska, Nezměrná Boží Milost, Harmonie, Štěstí, Respekt a Podporující Přátelé NEUSTÁLE Doprovázejí, ať jste si NEUSTÁLOU Vzájemnou Oporou.

Ať VŠECHNY bytosti dojdou do Ideálu Buddhy !Požehnaný Zlatý Věk !

Náš Milovaný Nebeský Otče a Pane... Znateli VŠECH tříd bytostí a VŠECH úrovní světů... Vznešený Buddho GAUTAMO... my, kteří Stojíme o DOKONALÉ OSVÍCENÍ BUDDHY, Tebe z Celého svého SRDCE Vroucně Žádáme... Potěš nás Prosím Svou Laskavou Přízní a Přítomností... Umožni Prosím, abychom o Tvůj Bezelstný Pohled nebyli připraveni a ochuzeni... Uděluj nám Prosím Svá Laskavá Požehnání... Obdarovávej nás Prosím Svými Laskavými Pokyny a Vedením... Buď prosím tak Laskavý a Napomáhej nám Rozptylovat naší vlastní Nevědomost... Buď prosím tak Laskavý a Umožni nám Realizaci Stavu Konečného Zničení Karmy... Děkuji... Děkuji... Děkuji... Děkuji... Děkuji... Děkuji... Děkuji... Děkuji... Děkuji... Děkuji... Děkuji... Děkuji... Děkuji... Děkuji... Děkuji... Děkuji... Děkuji... Děkuji... Óm... Óm... Óm... Óm... Óm... Óm... Óm... Óm... Óm...

Náš Milosrdný Pane Ježíši Kriste... Králi nad smrtí a životem... Beránku Boží, který snímáš hříchy VŠEHO světa... my, kteří Stojíme o ŽIVOT v ČISTOTĚ, Tebe z Celého svého SRDCE Vroucně Žádáme... Potěš nás Prosím Svou Laskavou Přízní a Přítomností... Dej Prosím, abychom o Tvůj Bezelstný Dohled nebyli připraveni a ochuzeni... Uděluj nám Prosím Svá Laskavá Požehnání... Obdarovávej nás Prosím Svými Laskavými Pokyny a Vedením... Buď prosím tak Laskavý a Stůj při nás v Okamžicích, ve kterých klopýtáme a Sobě se ztrácíme... Buď prosím tak Laskavý a Dovol, aby Tvá ČISTÁ LÁSKA Osvítila VŠECHNY vnitřní i vnější démony a my je tak mohli nahlédnout v jejich PRAVÉM SVĚTLE... Děkuji... Děkuji... Děkuji... Děkuji... Děkuji... Děkuji... Děkuji... Děkuji... Děkuji... Děkuji... Děkuji... Děkuji... Děkuji... Děkuji... Děkuji... Děkuji... Děkuji... Děkuji... Óm... Óm... Óm... Óm... Óm... Óm... Óm... Óm... Óm...

Slovo editora:

"Klobouk dolů Lumíre, je to to skutečně síla. Toto je základ politiky, návod na čestnou politiku, která je k ostatním ohleduplná a proto zdravá. Je to odpověď na otázku: "Jak dělat dobrou politiku?", nebo také: "Jak se stát dobrým králem?" Nacházíme zde také vysvětlení, že je už možné se bez toho, co vnímáme jako "politiku dnešního světa" obejít, tedy za předpokladu, že nejprve rozvineme dobrý vztah sami se sebou a budeme tak mít v pořádku i vztahy se svými bližními. Pokud samotným sdílením Absolutního Poznání Buddhů končí fáze filosofování, pak sdílením tohoto končí politologická diskuse o tom "co politika je anebo není", protože pouze politika podložená morálkou na prvním místě a samozřejmě tedy láskou... se dá jako jediná považovat za politiku srdce, která prospívá všem. Zajímavé a ojedinělé je, že ke každému filmu vlastně píšeš recenzi. Já natočit film a dostat takovou recenzi, od Tebe, od Buddhy, tak skáču radostí. Líbí se mi jak prostřednictvím těch filmů poukazuješ na společenské etické problémy - nečistoty. Přeji si, ať se jednoho dne staneš prezidentem. Takovému prezidentovi budu sloužit moc ráda. Děkuji Ti moc Lumíre za rozšíření obzoru, zdravím a objímám." 

Alenka